14.7.2023 – první dvě jezera za mnou
V noci pršelo! Už dlouho se mi nestalo, že jsem tak rád poslouchal bubnování kapek o stan. Nádherný koncert. 😉 Vstávání je o něčem jiném – teplota je více než příjemná a je zataženo. Co víc si můžu přát – ideální stav. Cítím se daleko lépe, v klidu posnídám zbytek bagety, banány s džusem a po osmé se loučím s hostelem. Při odchodu si všimnu, že za chvilku bude vyrážet i jedna holčina, kterou jsem včera viděl na hostelu.
Dneska mě čekaly 2 jezera. První bylo vzdáleno z Jäkkvik pouze cca 5,5 km, takže jsem se ani neotočil a po lesní stezce kolem jezera Jäggávrre jsem u prvního jezera, které je třeba překonat lodí.
Jedná se úzký, cca 300 metrový pruh jezera Hornavan (ano, to samé jezero u hostelu), a proto jsou zde pouze klasické loďky s pádly. Samozřejmě je třeba dodržovat pár pravidel, aby to mohlo fungovat a mělo to úroveň. Zde jsou ideálně na každém břehu 2 loďky, tedy 4 dohromady. Když odplouváte, tak za vámi musí zůstat jedna loďka pro další hikery. Je-li tam pouze jedna loďka, tak musíte vzít tu jednu, přeplout, vzít další loďku, se dvěma se vrátit a nakonec s tou jednou můžete finálně přeplout. Dále je třeba lodě pořádně zabezpečit na břehu a při plavbě musíme mít plovací vesty, které jsou připravené v bedně.
Když jsem tam kolem 9:20 dorazil, tak tam byly 2 použitelné loďky. Protože za prvé si hikeři pomáhají a za druhé trochu uvažuji 😉, tak jsem čekal na holčinu z hostelu. Za cca 15 minut dorazila a domluvili jsme se na společné jízdě. Hikerka se jmenuje Anna a je z Holandska. Vše máme připravené a jdeme na to. Párkrát jsem asi kdysi dávno vesloval, ale tak jednoduché, jak to vypadá v romantických filmech, kdy mladík bez úsilí a hladce vyveze svou drahou na jezero, to teda nebylo. 😂Ze začátku mám problém zkoordinovat pravé a levé pádlo, ale nakonec si to sedne a my se blížíme na druhý břeh. Ke konci nás to nečekaně stahuje doleva, je tam dokonce i neplánovaná otočka o 360 😂, ale nakonec zdárně doplujeme na druhý břeh. Vytáhneme loďku co nejvýše na břeh, uvážeme a dáme si chvilku pauzu a kecáme.
Pak pokračujeme dále, protože nás čeká jeden solidnější kopec a za kopce musíme být nejpozději ve 4 odpoledne, kde využijeme služeb motorového člunu – ten jsem si včera telefonicky rezervoval. První část trasy vedla v lese po mírných vlnách, takže se s Annou bavíme o všem možném. Dozvídám se, že je to anestezioložka a původně měla jít Kungsleden s mamkou, ale nakonec jde sama. Je to její první takhle dlouhý hike, který má v plánu ujít za cca 3-4 týdny a jde vidět, že si to opravdu užívá.
Protože jsem rychlejší, tak se domlouváme, že se když tak setkáme za kopce u lodi. Počasí je pořád luxus – pod mrakem, teplota optimální. Tohle se mi moc zamlouvá. Nastupuje slíbený kopec, kdy mě uvítá zelený tunel směrem nahoru. Zakousnu se do svahu a ukrajuji metr za metrem. Ve 3/4 stoupání kolem mě prolítne další hiker z hostelu, se kterým jsem se včera krátce bavil – Lucas z Německa. Ten jede opravdu ultra light – jeho batoh v základní váze má 4 kila!!!
Jakmile se dostanu nad úroveň stromů, tak mě čeká odměna v podobě luxus výhledu na vzdálené kopce a jezera. Není kam spěchat, takže si sednu, dám pauzu na jídlo a za chvilku mě dojde Anna a taky si naordinuje pauzu.
Následující pasáž je na pohodu, protože se jedná o velmi mírné stoupání v otevřeném prostoru a jakmile se dostaneme za pomyslnou hranu a trail začne padat dolů, tak se nám naskytne dechberoucí podívaná na jezero Riebnes. Tím, že je hladina jezera níž než na jaře, tak jak břeh, tak jednotlivé ostrovy jsou “obkresleny” pískovcovou barvou. Zastavuji se a užívám si tuhle parádu, Anna pokračuje pomalu dále.
U jezera jsem nakonec kolem 3. odpoledne, takže mám hodinku na pauzu. Již jsme 4 – Anna, Lucas, hikerka kolem důchodového věku z Německa a já. Kolem 15:45 dorazí mladý hiker z Polska, pak rodina z Dánska (manželé s teenagerem) a nakonec těsně před čtvrtou další mladík z Německa.
Otec z Dánska se ptá Anny, jak na tom je hiker, kterému dal ponožky, protože on své ztratil. A Anna říká: “On pak ztratil i ty vaše!!! A taky se mu podařilo jednou zapomenout peněženku v obchodě a mobil!!!”. Všichni nechápeme a smějeme se. A tatík tomu dá korunu: “By se mu mělo začít říkat Cinderella-Popelka. I když místo střevíčku ztrácí vše ostatní.” To už vybuchneme v salvu smíchu. Je již jasné, že pro všechny hikery na Kungsleden bude daný hiker Cinderella. Má náběh se stát legendou Kungsleden 2023. 😂 Ve čtyři již vyhlížíme loď a v dáli vidíme, jak se na nás ženě bouřka. Všichni nahazujeme nepromokavé komba a obaly na batohy. Loď dorazí za plného deště, ale je tam kabina, takže se parádně schováme uvnitř. Po jezeře to je nějakých 6-7 km, takže za cca 15 minut již vystupujeme.
Déšť začíná pomalu zmírňovat, takže to vypadá nadějně na zbývající km, které ještě každý máme různě naplánované. Nejprve ale zaplatíme za loď v jednom domku a loučíme se. S Annou se určitě již neuvidíme a s Lucasem možná. Je rychlejší, ale má v plánu i dny volna. Chvilku pokračujeme všichni spolu, ale pak se přirozeně roztrháme díky různé rychlosti chůze. Proplétám se mírnými vlnami v březovém háji, ale tentokrát jsou stromky nahusto, takže se sem tam prokousávám “džunglí”. Slunce nakonec vyhraje své místo na obloze, takže poslední km dojíždím za asistence slunečních paprsků. Chvíli jdu kolem solidní řeky Bartek, kterou pak překonán po kovovém mostu.
Finální pasáž mě provede mezi menšími jezery, které samozřejmě okupují komáři. V půl sedmé nabírám vodu a začnu sondovat okolí. Bohužel jsem pořád v solidní divočině, co se týká terénu, takže se zadaří až po sedmé. Při stavbě stanu mě opět testují komáři, ale vydržím. Jakmile jsem uvnitř stanu, kde vybiji ten zbytek, co se dostal dovnitř, tak mám vyhráno.
Na večeři si vařím další dehydratované jídlo – dnes se stalo vítězem kuře s rýží. Pak už klasické kombo (foto a článek) a jde se spát.
Dneska: 25 km, celkem: 195 km, lodí: 7 km