20.7.2023 – nejvyšší bod na trailu – Tjäktjapasset 1 150 m
Tak konečně spím jako na dovolené – krásných 12 hodin do půl osmé. Pak ještě chvilku polehávám a před osmou roztáčím ranní kolečko. Venku naprosto ideální počasí – pod mrakem, bez větru, opět nějakých 13-15 stupňů. Vypadá to nadějně.
Po deváté na pohodu začínám ukrajovat první metry z dnešního dne. Plán je jednoduchý – dostat se přes nejvyšší bod na trailu – sedlo a ujít cca 25 km. Trail pozvolna, až bych řekl přirozeně stoupá, takže si sotva uvědomuji, že v podstatě neustále šlapu nahoru. Okolí je perfektní – horští titány jsou lehce zahaleni v mračnech a konečně “jdeme” bok po boku.
Za cca hodinu začne chodit intenzivní množství lidi z opačné strany a zanedlouho narazím na další chatu. Opět se zde nezdržuji a pokračuji dále do sedla. Po více jak dvou hodinách si musím dat povinně pauzu, i když v podstatě nemám ani potřebu – tak na pohodu se mi dneska jde.
Po pauze pokračuji dále ve stoupání, ale pořád to je velice přirozené a já si užívám okolí, které je už opravdu cítit horami. A dostaví se i Slunce, protože se obloha začíná protrhávat. Nejvíc mě ale dneska fascinuje to bezvětří – je to neskutečné a užívám si to. Čeká mě finální pasáž do sedla, kde už to tedy bylo více než zřejmě, že se stoupá. Já na pohodu jedu svoje a tu za sebou vidím rychlíka, jak se rychle blíží. A on to je Lucas. Chvíli pokecáme a pak Lucas opět nasadí svoje tempo a valí to. Finální pasáž byla náročná, ale zase ne moc dlouhá, takže za chvíli jsem se již kochal naprosto luxusním pohledem do údolí, ze kterého jsem přišel. V sedle jsem si našel trochu výše fajn místo a dal si pauzu. Měl jsem za sebou krásných 16 km a bylo 13:30 – nebylo kam spěchat.
Po druhé hodině sestupuji ze sedla a v podstatě to již budu mít skoro pořád dolů až do Abiska, které je vzdáleno cca 48 km. To jsou fajn vyhlídky, že? 😉 Překvapuje mě, že zcela zmizela zelená barva a já jsem se ponořil do kamenného moře. Další km tedy “plavu” v kamení, ale i tady jsou v některých pasážích dřevěné chodníky. Až tak moc si tady hýčkají turisty.
S každou další stovkou metrů ubývá kamení a přibývá trávy a mini keříků, až se nakonec opět ocitnu v zelené barvě. A je mi servírováno další údolí, kterým budu pokračovat v sestupu. A opět neskutečná krása. Opravdu nespěchám, koukám se, fotím, prostě snažím si tu krásu užit, co to dá. Samozřejmě pořád potkávám hromady lidí. Už od včerejška se dívám, kdo tady chodí a je to napříč celým spektrem – mladí, starší, důchodci, páry, bandy kámošů, manželé, rodiny, atd. Vypadá to, jako by minimálně ve Švédsku všichni měli za povinnost aspoň jednou zajít tu pasáž Abisko – Kebnekaise. 😉
Kolem čtyř odpoledne mám km splněné a tak si řeknu, že až narazím na vodu, tak končím. A najednou voda nikde. 😂 Za sedlem jsem překračoval spoustu potoků a teď půl hodiny nic. Nakonec vidím jeden potok celkem daleko od trailu, ale není zbytí. Naštěstí během přibližování narazím ve vyšší trávě na schovaný potok a mám vyhráno.
Postavím stan s výhledem na jezero Alisjávri, které mě čeká zítra. Na večeři si vařím Chicken Curry a opět výborné. Vypadá to, že značka dehydratovaného jídla Adventure food je více než dobrá volba. V půl osmé mám splněno i co se týká fotek a článku a na pohodu tedy dojíždím další den na Kungsleden. No už jich moc nezbývá – zítra celý den a v sobotu dopoledne bych měl dorazit do Abiska.
Dneska: 26 km, celkem: 380 km, lodí celkem: 16,2 km, autobus: 30 km