19.7.2023 – poslední jezero a loď
V 5:10 začne budík vyžadovat nějakou mojí aktivitu a já si opět pokládám otázku, zda jsem na dovolené!!! Jak říkala ségra – já prostě nemůžu mít normální dovolenou. 😂 Protože k jezeru to je 6 km, tak se opravdu soukám ze spacáku a jdu na to. Venku pořád fouká solidní vítr, je zataženo, ale neprší. Po šesté jsem sbalený a hurá k poslednímu jezeru. Za půl hodiny ho již mám v hledáčku, a pak dokonce zazoomuji i loď, která jede v 7:15. Já mám v plánu druhou jízdu v 8:15. Teda doufám, že to bude v 8:15 – u této lodi se nevolá a časy mám z internetu. Toto jezero má pouze 1 km a jsou zde i klasické loďky, takže mám více alternativ. 😉
V 7:30 jsem u jezera a je zde pouze jedna klasická loďka. Ok, takže budu čekat na 8:15. Za cca 5 minut vidím na jezeře, jak ke mě pádlují 2 loďky. No paráda, tak to si asi vezmu loďku a “ručně” přejedu na druhý břeh. A tu se za pádlujícími loukami vynoří motorový člun mířící ke mě. Tak to je neskutečné načasování. Borec zrovna vezl druhou várku lidí, takže kašlu na romantiku na pádlující loďce a beru motor. 😉 Opět mám loď jenom pro sebe a užívám si poslední jízdu – žádné další jezero mě nečeká. Pouhý kilometr zvládneme opravdu rychle, takže v rekordním čase i s čekačkou mám toto jezero za sebou. Neskutečné zakončení překonávání 7 jezer na Kungsleden. Jsem moc rád, že mi vše klaplo, jak jsem si to doma od stolu naplánoval, ale bylo třeba tomu jít naproti.
Na druhém břehu je chata Teusajaure, kde si v mini obchodě kupuji zbytek jídla až do Abiska a od místních dam se pak dozvím i předpověď na další dny – zataženo, sem tam mini déšť. Ideální na hikování, jak mi bylo řečeno a já plně souhlasím. Následuje další ostrý výstup od jezera, kdy ty výškové metry sekáme jak Baťa cvičky. Za půl hodiny jsem z nejhoršího venku a dostanu se na další plošinu, kde postupně stoupám.
Dostávám se do obrovské prolézačky pro hikery – tu je most, tady chodník, tady balvany, tady mokřiny, tady trail, atd. Vypadá to luxusně, ale je to technicky náročné chození. Počasí se naštěstí drží, ale je severský chladně – mám dokonce zimní čepici.
Kolem 10:30 procházím kolem další chaty Kautumjaure, ale není důvod zastavovat. Trail lehce odbočí doleva a já se přes most vrhám do obrovského údolí předem mnou.
Následuje táhlá pasáž skrz toto obrovské údolí, kde se na obou stranách tyčí poctivé skaliska a já se opět cítím maličký jako mravenec. Než se ukryji mezi samotné skaliska, tak jsem neustále masírován větrem, takže si říkám: “Ještě pár dní takového větru a budu ošlehaný jak ti Švédi.” 😂 Pasáž je opravdu dlouhá a km naskakují najednou pomaleji.
Kolem dvou hodin se dostanu na jakousi “křižovatku” u chaty Singi. Doprava vede další trail, který směřuje k nejvyšší hoře Švédska – Kebnekaise 2 096 m. Rovně se pokračuje dále po Kungsleden do Abisko. Takže tady naskakují hromady hikerů na nejpopulárnější část Kungsleden a je to vidět – na mě opravdu mraky lidí. Nezastavuji a pokračuji hned dále – jediné, co mě zde zaujme, je příprava dřeva.
Trail nenápadně stoupá výše a výše, až mi naservíruje nejkrásnější pohled dnešního dne – údolí jak malované, na dně se klikatící řeka a vzadu pořádné hory. Tady už ty hory začínají být jak solidně vysoko, tak solidně blízko. Tento pohled si říká o pauzu a nejsem sám – sedí nás tam celkem dost a počasí nám hraje do karet – je slunečno.
Dávám si skoro hodinovou pauzu, protože mi zbývají cca 2 km a je teprve tři odpoledne. To je, když začnete hikovat v šest ráno. 😉 Kolem čtvrté se tedy zvedám a na těžkou pohodu pokračuji v mírném stoupání dál v tomto magickém údolí. Za cca půl hodiny naberu vodu, která je tady opravdu všude a hledám si místo na spaní. A pořád jdu a koukám se a tady nic moc, tady o trochu lepší, ale pojď dál a najednou další chata!!! Si děláte srandu? 😂 Takže musím pokračovat, chci trochu soukromí. Za chvilku si vyhlédnu místo trochu od trailu a pádím tam. Před pátou mám postaveny stan! Tak brzo? 😂
V půl šesté se servíruje večeře – tady na chatách prodávají dehydratované jídlo značky Adventure food, takže mám koupené 3 druhy a dneska vyhrálo jídlo s poetickým názvem Sate Babi. Byla to rýže se zeleninou a omáčkou a velmi chutné. Po večeři na 30 minut zavřu oči, protože tělo si zažádalo o odpočinek po jídle.
Před půl sedmou začnu řešit fotky a článek a jsem hotov kolem půl osmé. To je celkem rozdíl oproti minulým dnům, kdy jsem v půl osmé většinou docházel. Věřím, že dneska se spaním problém nebude a zítra vstávám, až se vzbudím – již není třeba nahánět ranní loď a do Abisko to je cca 65 km a já na to mám krásných 2,5 dne.
Dneska: 32 km, celkem: 354 km, lodí celkem: 16,2 km, autobus: 30 km