9.7.2023 – spousta otravných komárů a mušek
Se vstáváním jsem se polepšil – dneska jsem se dostal ze spacáku po sedmé. To by šlo. Ráno jsem při snídani uvažoval nad tím, že vlastně cca 2 týdny nezažiji tmu. Tak jsem zvědav, jaký to na mě bude mít pozitivní dopad. 😂 Jakmile ukončím filozofické okénko, tak nastupuje okénko praktické. Sepíšu si zbytek jídla, abych věděl, co nakoupit v městečku Ammarnäs. Ano, dneska budu na skok v civilizaci.
Vycházím něco po čtvrt na devět, ale není třeba spěchat. Do městečka to je 9 km a obchod otvírá až v 11 – je neděle, jak jsem psal v minulém článku. Já jsem si to už zjistil doma, ale potěšilo mě, že otvírací doba obchodu byla vyvěšena i u posledních dvou chat. Za 1 km míjím chatu Aigert a za ní se po chvíli vynoří na dně údolí Ammarnäs. Chvíli jdu po hraně, a pak už ostrý sešup dolů.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0271.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0272.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0273.jpg)
V městečku jsem již v 10:35, takže to zaparkuji v nedalekém parku, kde už vyčkávají další dva hikeři. Dobu využívám na zkoušku, zda něco nahodím na blog přes data. Bohužel je to tragédie, vůbec nic. Takže s nahazovanim článků to bude všelijaké. Ale budou. 😉 Píšu SMS domů, at o mě ví. Jakmile se otevřou dveře obchodu, tak tam vlítneme všichni – hikeři, místní či dovolenkáři. Výběr je jiný než v USA, ale nějak jsem to dal do kupy.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0274.jpg)
V městečku se zbytečně nezdržuji a v 11:25 již pokračuji dále. Tušil jsem, že budu stoupat, ale čekala mě solidní perla. Když jsem viděl, jak trail v podstatě kopíruje sjezdovku nalevo, tak jsem pochopil. Zakousnu se tedy do svahu a rvu to nahoru. V době, kdy se koupu ve vlastní šťávě, mi přijde z domu SMS, kde si čtu, že postavili mini bazén na zahradě, protože jsou tropy. Tak nevím, zda jsem tohle chtěl slyšet v polovině kopce. 😂 Alespoň finální výhled do údolí s Ammarnäs byl luxusní. Chci dát pauzu, ale komáři a mušky mi nedají šanci – 5 minut a jdu dál.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0275.jpg)
Další hodinku jdu po mírných vlnách a tím, že kolem je březový les, tak výhledy nula. A Slunce pořád jede na max. V jednu chvíli vystoupám nad linii stromů a konečně nějaký ten výhled. Opět pokus o pauzu a opět zvítězili komáři a mušky. I když tady jsem se držel dobrých 12 minut.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0277.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0276.jpg)
Další krátké stoupání v lese mě vytáhne na čarovnou náhorní plošinu. Mapa ukazuje, že teď to bude nějakých 9 km přímo za nosem. Terén se mírně vlní a první polovinu postupně stoupám, ale není to nic tragickému. Okolí je opravdu jako ze snu – všude kolem pouze nízký porost, přede mnou řada kůlů a na obou stranách v dáli kopce, ze kterých jde cítit, že jsou ošlehané severským klimatem. Když docházím k velkému kamennému mužíku, tak to beru, že stoupání je ukončeno a bude se klesat. A taky že jo. Za chvilku potkávám první hikery od Ammarnäs. Už jsem si říkal, co se děje.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0278.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0279.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0281.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0282.jpg)
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0284.jpg)
V jednu chvíli se mi naskytne pohled, který by se dal zarámovat jako standardní pozadí ve Windows. Asi to pošlu do Microsoftu, zda nemají zájem o změnu. Podmínky podle mě splňuji – klišoidní modré nebe a bílé mraky + zajímavá krajina bez rušivých elementů. 😂
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0280.jpg)
Samozřejmě stále jsou mi v patách komáři a mušky, takže síťka na hlavu to jistí. Opět pauza na svačinu a tentokrát to je lepší, ale do pohody to má daleko. Jakmile opustím náhorní plošinu, tak ostře sestupuji na samotné dno údolí, kde mě čeká krásný nový most přes řeku Vindelälven.
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0285.jpg)
Je čtvrt na šest a já potřebuji ujít ještě cca 3 km, abych splnil normu. Mapa ale říká, že cca 2,3 km budou po rovině, a pak se to zakousne do svahu. Ani nemám šanci moc zastavovat a přemýšlet, protože komáři a mušky jsou mega otravní. Kopnu do vrtule a valím dál. Na odbočce do svahu si vzpomenu na legendární výstup do sedla Hope na CDT. Obojí na odbočce vypadají stejně – trail se ukáže coby “žebřík” – čti: masakr stoupání. Jsem tak rozjetý, že těch 5 km rubnu v zásahu, ale na vrcholu mám opravdu dost. Tohle byl masakr. Ale čas slušný – je půl sedmé. Postavím stan, zajdu si pro vodu a již je mi jasné, že dneska nebudu večeřet. Vůbec nemám chuť na jídlo, stoupák mi dal co proto. V půl osmé začínám psát blog a v opačném směru vidím hikera. Toho naštěstí čeká jen sestup. Když si čtu můj plán, který jsem psal z pohodlí domova, tak dnešek jsem splnil na 120%. Je tam poznámka, že dneska můžu zarvat i více než těch 34 km. 😂
![](http://www.honzovacesta.cz/wp-content/uploads/2023/07/img_0286.jpg)
Dneska: 36 km, celkem: 106 km