22.8.2022 – nepotkal jsem živou duši
Proberu se před sedmou a je celkem chladno. A proto je stále ve výbavě péřová bunda a hned je tepleji. 😉 Vypadá to na další slunečný den, což je dobře. Je třeba si těch dní plných slunce užít, protože budou ubývat. 😉
Začínám v mikině, protože trail je schován ve stínu a ještě nejsem na provozní teplotě. Mírně klesám a za chvilku se přehoupnu na druhou stranu kopce, kde už řádí slunce a to je jiná. Mám pěkný výhled do údolí, kde klesám v rámci cik-cak a následuje krátké, ale na pořádně nerozhýbané tělo ostré stoupání. 😂
Jakmile se přehoupnu přes mini sedlo, tak se mi naskytne parádní pohled do protáhlého údolí, které má pravou hradbu ryze kamennou. Já sestupuji v tomto kamenném království po trailu, který vypadá jako obrovský had klikatící se dolů do údolí. Pak se dostanu do lesa alpského charakteru a je to paráda.
Dalších cca 6 mil stále klesám a jediným společník mi za celou dobu je les. Takže jsem nastavil strojové tempo a poctivě ukusoval jednotlivé míle. Na CDT je na některých křižovatkách z větví udělaná šipka, aby bylo snadnější najít tu správnou odbočku. Dneska jsem narazil na bezpečně největší šipku a věřím, že tady nikdo špatně neodbočí. 😉
Jakmile jsem na pomyslném dně, tak udeří dvanáctá hodina a já vím, že nyní budu po zbytek dne hlavně stoupat, ale jsou tam dva “zuby”, kdy budu těžce vydřené výškové metry ztrácet. 😉 Oběd si připravuji přímo u potoka Berry, takže to mám i s fajn přírodní hudební kulisou.
Odpoledne mě ještě čeká cca 13 mil, ale startuji již v 13:30, takže by to mohlo klapnout. Stále jsem v lese, takže jediná zajímavost je místy krásně hustý zelený koberec mezi stromy. Stoupání je pozvolné než dorazím k prvnímu “zubu”. Pak už to je jiná liga, ale jsem dobře rozjetý, takže to celkem rychle sfouknu. Již od oběda se ale postupně kazí počasí – nyní je skoro pod mrakem a v dálce slyším hromy.
Druhý zub měl stoupání sice delší, ale pozvolnější a zakončuji ho pauzou na energy tyčinky. To je již zataženo a já čekám, kdy začne pršet. Při cca 2 mílovém sestupu mám mini výhled, kam mířím, tak se to snažím vyfotit, ale nezaberu to celé. Těsně před koncem klesání se rozprší a nahoře to solidně burácí. Pokračuji dále, jsem zrovna nejníže, takže věřím, že jsem v bezpečí.
Déšť ustane po cca 20 minutách, takže v klidu začínám nastoupávat – čekají mě poslední 3,5 míle k jezeru Rock Island. Již od začátku deště mám pocit jako by bylo 8 večer a aktuální čas je 17:30. Oproti včerejšku, kdy byl západ slunce skoro do půl deváté celkem rozdíl. Nakonec se k jezeru dostanu před sedmou večerní. Samozřejmě nejprve je třeba vyfotit jezero.
Pak začnu hledat místo, kde se na dnešní noc usadím. Musím trochu dál od jezera, ale vypadá to nadějně. Něco už i mám, ale ještě mapuji okolní terén. A tu začne pršet a je rozhodnuto – nebudu si vymýšlet a rychle stavím stan, kde zrovna jsem. 😉 Pak rychle hodím sebe a batoh do stanu, převleču se do suchého a to je jiná. Na večeři mám rýži Knorr s příchutí kuře/brokolice a na stan pořád bubnují kapky deště. Stihl jsem to tak akorát. A jak název článku již prozradil, po hodně dlouhé době jsem dneska nenarazil na nikoho. Tak jsem zvědav na zítřek.
dneska: 25 mil (40 km), total: 2 051 mil (3 282 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)