13.9.2022 – prolomena hranice 2 500 mil = 4 000 km

Tak i tato noc byla teplotně nadprůměrná – 9-10 stupňů. Vstávám tradičně po sedmé a na pohodu roztáčím ranní rutinu. Během snídaně koukám do navigace a mám v plánu dneska ujít cca 25 mil. Když se zadaří, tak mi zítra zůstane do East Glacier pouze 17-18 mil a to by znamenalo, že tam budu již zítra odpoledne/večer místo až další den dopoledne. Uvidím, jak se bude dneska dařit. Teplota je na mě tak akorát a je zataženo + kouřová clona.

V půl deváté vyrážím do kopce, který začíná hned za brodem. Tam potkávám hikerku, která se zrovna balí. Pozdravíme se a já se nekompromisně pustím do stoupání. V půlce kopce potkávám Switche – hiker, co jde s OJ. Ptám se na OJ a ten je cca 2-3 minuty napřed. Jsem překvapen, že pánové jsou teprve tady a vysvětlení je jednoduché. S blížícím se koncem mají OJ a Switch v každém městě zero den=párty, aby oddálili konec, což znamená návrat domů. Switch mi taky říká o alternativě, díky které se vyhnu solidnímu výstupu a ještě si zkrátím trasu o cca 4 míle. Poděkuji za info, ale v mysli mě nějaké obcházení vůbec nenapadlo. Já prostě povalím po ofiko trase CDT a hotovo dvacet. Jak se na trailu říká: “Hike your own hike (Jdi si svůj hike).” Každý podle sebe. 😉

Těsně před křižovatkou, kde začíná alternativa, potkávám znovu hikerku z rána a taky se ptá, zda půjdu kratší alternativu. Říkám, že ne a ona na to, že bere každou zkratku. 😂 Nakonec z ní vypadne, že chce dneska dojít do East Glacier, což po ofiko trase je od rána 42 mil!!! Tato alternativa to zkrátí na 38 mil, ale pořád to je mazec číslo.

V 10:20 začínám necelých 500 výškových metrů. V polovině výstupu se dostanu z lesa a mám kolem alpskou krajinu. Jen výhledy na všechny strany jsou zahaleny v kouřové cloně. A čím jsem výše, tím to vypadá hůř a hůř. Na fotkách to není tak zřejmé, ale skutečnost byla mazec. Po hodině a něco jsem na nejvyšším bodě a dávám si zaslouženou pauzu.

Následující 4 míle za normální situace (bez kouře) musí být pecka. Kousek se sestoupí, a pak se v mírných vlnách prochází v otevřeném prostoru, kde je výhled do údolí, kam se směřuje a kolem parádní horské masívy. Pro mě byla tato paráda přichystána v šedém závoji. Ale samozřejmě mohlo být daleko hůře. 😉

Díky tomu, že jsem docela vysoko + se blížím k East Glacier, tak mám po více jak 6 dnech signál. Hned chci zjistit situaci ohledně požárů a vidím, že mi píše Terka. Dozvídám se, že je trail uzavřený od Benchmark na jih (tam jsme se rozdělili s Katkou a Petrem). Tak to jsem měl teda velké štěstí, asi to zavřeli den, dva za mnou. I v září to tady v Montaně stále hoří či vznikají nové požáry.

Během sestupu do údolí si říkám, že byla dneska dobrá volba jít ofiko CDT (kopec), protože jinak bych podle profilu trasy šel víceméně rovinu, ale to znamená být zavřený v lese nebo ve spálené oblasti. A ten výstup byl příjemná změna. V údolí jsem chvilku ve zdravém lese, ale pak vletím do další spálené a polámané oblasti. Naštěstí i zde nastoupilo čisticí komando a tady mohli řádit s motorovými pilami, ale pořád je to ohromný kus práce, který odvedli. Jsem za to vděčný a dneska dvojnásob. Kdyby se ke stávající situaci (zarostlý trail=poškrábané nohy) přidala gymnastika přes popadané stromy, tak nastane jedna věc. Dostavil by se slovník ostravského dlaždiče a to by nebyl pěkný poslech. 😂

Stále více je zřejmé, že podzim začíná přebírat vládu v okolní krajině. Paleta barev se rozrůstá o žlutou, oranžovou, hnědou či červenou. Je skoro půlka září, takže se není čemu divit.

Díky pročištěnému trailu se mi daří držet solidní průměr mil za hodinu a najednou mi zbývá míle k vodě a bude následovat pátrání po místu na spaní. Jen mám trochu obavy ohledně místa, protože jsem stále ve spálené zóně. A tu najednou zjistím, že následující metry již nejsou prořezány. Nakonec to byla celá poslední míle k vodě. Místo klasických 20 minut mi to trvalo 45 minut a bylo to neředěné peklo. Prolézačky z Colorada se opravdu schovávaly v koutě. Místy to vypadalo, jakoby někdo položil celý les na trail. Musel jsem ze svého gymnastické umu vymáčknout absolutně všechno. 😉 Ale fotky řeknou více než tisíc slov.

Kolem 7:15 nabírám vodu a pokračuji, protože jsem stále mezi polámanými stromy. Naštěstí za vodou je trail opět pročištěný. Za další půl míle jsem ve zdravém lese a hned se dívám kolem. Terén je sice rovný, ale solidně zarostlý. Chvilku to tam procházím, a pak se rozhodnu, že ještě chvilku půjdu. A dobře jsem udělal. Za pár minut nalézám moc fajn místo přímo u trailu mezi vzrostlými stromy, kde je jen jehličí a šišky. Hned vařím večeři – bramborová kaše, kterou jím s čelovkou. Pak rychle postavit stan a uvědomím si, že to je na 95% poslední místo na kempování, které jsem si sám hledal. V East Glacier budu spát v kempu a v poslední sekci v národním parku Glacier mi všechny kempy určí ranger a dá mi na ně permit. 😉 A tak zkusím netradiční fotku stanu za tmy, jak jsem to viděl na Instagramu. 😉

Při psaní článku zjistím, že jsem dneska prolomil hranici 2 500 mil, což je 4 000 km. Celkem zajímavé čísla, že? 😉

dneska: 25 mil (40 km), total: 2 509 mil (4 014 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *