2.9.2022 – další přesunovací den a málo vody na trailu
Tak s tím ranním vstáváním to je marné. Snaha je, ale výsledek žádný. 😂 Musím se opravdu nutit, abych se vysoukal ze spacáku a nastartoval další den. Těsně před sedmou vykouknu ven a zrovna začíná parádní show, co se týká východu slunce. Konečně zažívám i východy slunce v rámci mého pozdního vstávání. 😉
Protože mám signál, tak sleduji počasí a dneska bude opět “pekelně” teplo. Teplota bude atakovat třicítku. Během snídaně se jako každou snídani dívám do navigace a plánuji zastávky na vodu. A zjišťuji, že je voda za 7 mil a další je water cache za cca 19 mil! Tak to je solidní výzva, ale nějak to pořeším. Musím. 😉
Před půl devátou se vracím na trail, což znamená zopakovat si 10 minut skrz polámané peklo. Naštěstí i při druhém průchodu vše proběhne jak má a já za chvilku již svištím směr sever. Nejprve 2,5 míle klesám a již zde se sem tam objevují popadané stromy na trailu. Ta pravá show nastane při 3,5 mílovém výstupu. Opět si vzpomenu na hodiny gymnastiky v rámci tělocviku. 😉 Během stoupání potkávám hikera, se kterým jsem se viděl v Leadore. Na konci stoupání les trochu ustoupí, protože vršek je navržen z kamení, což znamená nějaký výhled.
Po výhledech za cca 1 míli jsem u vody, nabírám 3 litry a vyhlašuji pozdní pauzu na energy tyčinky. Je něco po 11, takže to vidím s obědem až kolem 2 odpoledne a to ještě budu mít dost vody. Pak se rozhodnu, co dál. Po pauze za chvilku narazím na water cache, protože trail naskakuje na lesní prašnou cestu. Já vodu mám, takže si pouze vyfotím celkem velkou zásobu dovezené vody a samozřejmě palec nahoru za udržování této water cache.
Následuje více jak 6 mil po cestě, kdy okolí není zrovna výkladní skříň CDT – vykácený prostor kam se podívám. A tím, jak je to otevřený prostor + slunce pracující na 130%, se následující 2,5 hodiny stanou solidním “pouštním peklem”. Strojově šlapu, co to dá, abych se co nejdříve dostal zpátky na ten úzký trail, který bude schován v lese.
Jakmile naskočím zpět na trail, tak ještě chvilku zarvu a kolem 2 odpoledne, jak bylo v plánu, mám pozdní polední pauzu. Během pauzy se rozhodnu, že to nebudu tlačit až k té water cache, ale skončím po výstupu na kopec za MacDonald passem. S vodou to sice bude tak tak, ale zase to nechci zbytečně rvát za každou cenu. Na kopec to mám necelých 10 mil, takže v půl sedmé bych mohl být hotov.
Do passu to je nějakých 6 mil, které budou klesat s jednou výjimkou, kdy se musím přehoupnout přes jeden dvojitý vršek. Celá cesta je zavřená v lese, jen díky tomu dvojitému vršku mám změnu v podobě suché horské louky a výhledu do údolí.
Ve čtvrt na šest jsem v MacDonald passu, který protíná silnice 12. Tato silnice by mě dovezla do města Helena, ale já ho přeskakuji a plánuji zastávku až v městě Lincoln. Trail vede necelou míli přímo po silnici 12 a naštěstí je zde široký boční pruh, takže se jde bezpečně. Těsně před odbočením na lesní cestu potkávám hikera z dopoledne – vypadá to, že máme podobné tempo.
A je tu finále dnešního dne – 2,5 mílový výstup na kopec, kde se tyčí rádiové věže. Výstup to je náročný, ale za hodinu už procházím kolem železných věží a vím, že mám splněno. 😉
Nakonec se rozhodnu, že ještě budu pokračovat 1,5 míle dolů, kde by měla být menší louka a tam přenocuji. Na vrcholu procházím pomyslnou branou CDT a vrhám se směrem dolů. Kolem sedmi jsem na louce a řeším večeři. Díky pozdnímu obědu jsem neměl odpolední pauzu na energy tyčky a taky se v tom horku nedalo jíst, takže na večeři jsou energy tyčinky a další sladkosti. Je třeba změna. 😉
V osm postavím stan, šup do peří, ale stále je příjemně teplo. Nejprve nahodím článek za včerejšek, pak v navigaci mapuji situaci s vodou v rámci následujících třech dní a vymýšlím, jak to co nejlépe naplánovat. Pak už zbývá článek a fotky a najednou je zase půl 11! 😉
dneska: 25 mil (40 km), total: 2 276 mil (3 642 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)