117. den na CDT

28.8.2022 – průběh dne – dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů

Tak v noci přituhlo – hodinky ukazovaly 3 stupně. Tak to jsem zvědav na teplotu v září. Opět se mi nechce do té zimy a vstávám až po sedmé. No s tímhle budu muset něco udělat, protože dneska jsem se na trail vrátil až v půl deváté a to už je nyní celkem pozdě. Pak ten čas chybí večer. 😉

V půl deváté jsem tedy zpátky v Pintler passu, kde zrovna došel jeden hiker, kterého jsem viděl 2 dny zpátky. Pozdravíme se a já se vrhám střemhlav dolů do údolí k jezeru Johnson. Směr dolů po ránu je optimální – za půl hodiny mám za sebou 1,5 míle, míjím jezero a je třeba vyměnit mapu v navigaci. Načítám poslední mapu v rámci CDT – severní Montana.

A pak začne dnešní horská dráha, která je ve zkratce popsána v nadpisu a níže profil trasy z navigace. Tak si říkám, že tím můžu uzavřít dnešní článek. 😂

Ok, tak ještě něco napíšu. 😉 Včerejší výstup do Pintler passu byla taková ochutnávka, co se bude servírovat dneska po celý den. První výstup má cca 2 míle a já to zarvu za 55 minut. Během výstupu po delší době potkávám SOBO hikera – ten to nejspíš bude solidně valit, proto si muže dovolit být nyní “pozadu”. V passu je košile skrz na skrz mokrá – myslím, že to mluví samo za sebe. 😉 Ale výhledy jsou parádní a hlavně jsem zatím pořád v ZELENÉM lese.

Za passem sestupuji v luxusním prostředí – za mnou obrovská stěna, kdy si připadám s každým výškovými metrem dolů menší a menší a přede mnou další pohoří a před ním jezero. V ulice sestupu je menší rovná část, tak mám pauzu.

Po pauze doklepnu sestup, který nakonec trval další hodinu a mám před sebou druhý výstup. Opět 2 míle nahoru a opět propocená košile – trasa byla středem nahoru, není čas na kličky. 😉 Finální část byla nekonečná – už to vypadalo, že mám hotovo a nic, musím pokračovat. Vrchol ani nemá název, ale hned při sestupu procházím kolem pěkného jezera Warren.

Následuje velice ostrý sestup dolů a je metodou cik-cak. Terén je bohužel menší volné kamení, takže to je celkem náročné, protože to podkluzuje. Už jsem v poslední zatáčce a najednou jdu do vývrtky. Nestačím zareagovat a už se válím na trailu. Naštěstí to odnesla pouze škrábnutá holeň. Já na tu holeň mám prostě “štěstí”. Tentokrát jsem se škrábnul o příčně usazené kameny na trailu, které odvádějí případnou tekoucí vodu z trailu. Takže to mohlo dopadnout hůře. Opět mi to připomnělo, jak stačí málo – jeden chybný krok. Bohužel jsem zrovna v oblasti, kde je na obou stranách trailu hustý les, takže se nemám kde posadit a v klidu tu holeň ošetřit. Pokračuji a za cca 2 minuty nabírám vodu na oběd. Následuje půl hodina hledání místa na obědovou pauzu – okolí byla džungle. Nakonec najdu celkem rovné místo ve vyšší trávě a mám pauzu, kdy se najít a ošetřím si holeň.

Po pozdním obědě vyrazím ve 3 odpoledne na třetí výstup – do Cutaway passu vzdáleného 3,5 míle. Tady to ale byla jiná – trail stoupá kontinuálně a jde se mi opravdu dobře. Za chvilku se dostanu do rytmu a strojově ukusuji jednu míli za druhou a za hodinu a něco jsem v passu. Tak tohle bylo příjemné překvapení.

Za passem samozřejmě klesám, nejprve celkem prudce, ale za chvilku se to uklidní a já na pohodu valím do údolí. Jsem tak rozjetý, že jsem za chvilku na konci klesání a hned se vrhám na dnešní poslední výstup na horu Rainbow vzdálenou 3 míle. Trasa má v polovině kratší rovnou pasáž, takže to vypadalo na rozumný výstup. A taky to tak bylo. Mám v plánu si v polovině výstupu vzít vodu a zakempit na vrcholu, abych si užil západ slunce, který podle všeho bude dneska luxusní – na nebi není ani kousek mraku. Bohužel vodní zdroj, který 3 týdny zpátky ještě tekl, byl již vyschlý. Ok, měním plán – nahoře si uvařím večeři (na to ještě mám vodu), a pak musím ještě sestoupit k prvnímu vodnímu zdroji, at mám vodu na ráno.

Na vrcholu jsem v 18:30, najdu si luxus místo a vařím si večeři. Díky otevřenému prostoru a slunci je v rámci možností teplo, takže dneska si večeři užívám.

Ve čtvrt na osm jsem sbalen a sestupuji do údolí. Za míli a něco mám vodu, ale s místem na spaní to vypadá bledě. Je to divočina a ještě ve svahu. Nakonec odbočím z trailu k nedalekému malému jezeru Flower a tam se mi podaří najít luxusní rovné místo v otevřeném prostoru. Paráda. Postavím stan, vlítnu do spacáku a doklepnu dnešní celkem vydatný den.

A níže ukázka, jak se mění image hikera v rámci dne. 😂

pro zajímavost – dnešní převýšení: nahoru 1,9 km, dolů 1,95 km 😉 dneska: 23 mil (37 km), total: 2 169 mil (3 470 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)