12.9.2022 – jedno překvapení dopoledne a jedno odpoledne
Neskutečné se stalo skutkem – v noci bylo kolem 10-11 stupňů! Nevím jak, proč, nač, ale velice se mi to zamlouvalo. 😉 Hned po probuzení koukám ven, jak to vypadá s kouřem. Je tam sice nějaký závoj, ale mám za to, že to je když tak kombinace zbytku kouře a ranního oparu. Ranní kolečko je hned o něčem jiném v rámci teploty.
Po čtvrt na devět mě nejprve čeká opět intenzivní patnácti minutovka v džungli polámaných stromů, ale nyní z kopce dolů. Už jsem to psal kdysi – pro bezpečné a klidné spaní je třeba udělat maximum. Jakmile jsem na trailu, tak lehce stoupám do Sun River passu. Kdysi byly následující míle neředěné peklo popadaných stromů. Naprostá džungle, kdy polomy v Coloradu se krčí v koutě. V druhé polovině srpna zde nastoupila “čistící” komando a odvedlo naprosto famózní práci. A pozor – jsem ve Wilderness oblasti, takže je zde zákaz používání jakýchkoliv motorových nástrojů. Takže to probourávali hezky postaru pouze pomocí sekyr, klínů a klasické pily!!! Neskutečné. Celý úsek do passu, a pak dále z passu jsem projel jak nůž máslem. Velká pochvala týmu a velké díky. Když jsem viděl, jak vysoko některé popadané stromy byly, tak už chápu v komentářích zmiňovanou rychlost 1 míle za hodinu.
Bohužel jen kolem passu byly zdravé stromy, pak jsem opět skočil do spálené oblasti. Za passem jsem kousek sestoupil a pokračoval víceméně po rovině. A tu vidím před sebou skupinu více-denních hikerů. Jakmile jsem skoro u nich, tak vytvoří lidskou bránu nad trailem a já coby “šampion” procházím za hlasité podpory. Takové “drobné” překvapení, ale moc potěšilo. Chvilku se pak s nimi dám do řeči – procházejí to co já – Bob Marshall Wilderness.
Pokračuji ve spálené oblasti a u jednoho pohledu si uvědomím, jaká by to byla pecka, kdyby zde nebyly ty černé a šedé tyčky, ale zdravé stromy. Trail je zakousnutý ve svahu a kopíruje vrstevnici, níže je mini údolí s řekou, naproti svahy kopců a v pozadí hory.
Sem tam se to trochu zlepší a jsem chvilku v zeleném. Dopoledne jsem taky musel dvakrát brodit, protože potoky/řeky byly solidně široké. Taková vzpomínka na Wyoming, kdy jsem měl často mokré boty. 😉
Polední pauzu mám na hranici suchých a zdravých stromů. Následuje hodina ve zdravém lese a hned to je o něčem jiném. Bohužel další 2 hodiny opět spálená oblast. To snad není možné. Ke konci této pasáže jsem už toho měl dost, co se týká mrtvé zóny.
Naštěstí zbývající 2 hodiny ukrajování mil v rámci dnešního dne byly provedeny v zelené barvě. Jsem zrovna chvilku v živé zóně a periferně vidím v dálce pohyb. Otočím se a cca 60 metrů od mě od mini jezera peláší do křoví mládě medvěda – na 90% to byl grizzly. Tak to je super překvapení a už i já mohu říci, že jsem viděl grizzlyho. Samozřejmě hned aktivuji zvukový projev s frekvencí 2 minuty, protože mládě znamená, že někde je mama grizzly. Dvou minutový interval mi vydržel následující míli, pak už jsem věřil, že jsem dost daleko. 😉 Trail byl zde místy solidně zarostlý, takže lýtka opět vypadají jakoby byly hračkou pro kočky. 😂
Poslední míle byla sice z kopce k vodě, ale začal jsem pociťovat únavu (taky to byla 27. míle) a bylo třeba se soustředit. Nakonec v 18:48 jsem u potoka Elbow, nabírám vodu a rozhodnu se zůstat kousek od potoka, protože je zde otevřený a rovný prostor s malými stromky. Tradičně nejprve vařím večeři – bramborová kaše s česnekem a pak opodál postavím stan. Tak jsem zvědav na dnešní noc, co se týká teploty. 😉
dneska: 27 mil (43 km), total: 2 484 mil (3 974 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)