9.9.2022 – absolutně odlišné dopoledne a odpoledne
V noci přituhlo – vrátili jsme se na 3 stupně! Ráno vstávám v 6:15, abych stihl Katku a Péťu, jak jsme se domlouvali. Je to sice boj, ale domluva je domluva. 😉 V 6:30 přijde ke stanu Péťa a říká, že změnili plán. Je taková zima, že snídani si dají taky tady a v půl osmé vyrazíme všichni společně k odbočce. Ok, tak to je ještě lepší. Při balení stanu si všimnu námrazy na vnější straně stanu. Tak venku v noci mrzlo. 😉
V 7:30 se nejprve proplétáme přes spadlé stromy zpátky na trail a pokračujeme mrtvou zónou. Všichni jsme navlečeni včetně čepic a rukavic. Pomalu se začíná více a více zatahovat, takže to vypadá na déšť.
Za 3 míle jsme na odbočce, kde jsme se měli rozloučit – já měl pokračovat po oficiální trase CDT a Katka s Petrem by pokračovali po kratší alternativě, která končí opět u CDT a od tama se chtějí dostat do města Augusta. U rozcestníku je info z 6.9.2022, že díky lokálnímu ohni všichni CDT hikeři musí jít alternativu. Ok, takže žádné loučení, pokračujeme dalších cca 8 mil spolu! 😉
Počasí už opravdu hrozí deštěm, takže nahazujeme nepromokavé obaly na batohy a po víceméně rovině pokračujeme dále. Za nějakou míli se dostaneme ze spálené oblasti do zdravého lesa a po dvou hodinách od rána máme krátkou pauzu. Je celkem zima, takže pauzu prostojím a snažím se hýbat. Během pauzy se solidně rozprší, takže pokračujeme mezi kapkami deště. A tu mám pocit, že vidím sem tam vločky. Za chvilku už to není pocit, opravdu sněží. Bohužel to je mokrý sníh, takže jsme stále mokří a další hodinu a něco proskakujeme mezi vločkami. Péťa to okomentoval trefně: “Dva dny zpátky třicítky a dneska tohle. Co bude zítra?” 😉
Valíme to, co to dá, protože nic jiného se v podstatě ani nedá dělat. 😉 Poslední míli a něco jsme již na štěrkové cestě a procházíme kolem parkovišť. Loučíme se, přeji jim, aby někoho rychle sehnali a pokračuji dále až se zpátky napojím na oficiální CDT. To už se počasí začíná umoudřovat.
Profil trasy je stále rovina a já procházím údolím, kde jsou opět stopy po dávném ohni. Ale již zde rostou nové stromky, takže za pár let zde bude opět zdravý les. Počasí neskutečně obrátilo – najednou je slunečno a já postupně sundám nepromokavé oblečení.
Kolem půl druhé mám pauzu na oběd s výhledem na pocukrované špičky hor v pozadí. Vím, že to je čerstvý sníh, protože jsem 2 hodiny zpátky sám kličkovat mezi vločkami. 😉 Chvilku po pauze překračuji krásný dřevěný most přes řeku West Fork Sun.
Za chvilku se dostanu do pasáže, která mi vykouzlí úsměv na tváři a nechá zapomenout na dopolední “boj” s vodou v různém skupenství. Naskytne se mi naprosto bombastický výhled do údolí s řekou a horami v pozadí, kde ty nejvyšší špičky jsou pokryty sněhem. Připomíná mi to kanadskou divočinu, ale já jsem stále v Bob Marshall Wilderness, Montana, USA. Tak tohle jsou výhledy 10/10, možná dokonce 11/10. 😂
Po téhle parádě pokračuji menším údolím, které mě schová do lesa, a tak to bude po zbytek dne, jen sem tam se naskytne výhled na okolní kopce. Trail mírně stoupá, ale tohle stoupání místy skoro nevnímám. Díky dnešnímu snadnému profilu trasy se mi daří ukrajovat potřebné míle a dokonce jdu přes plánovaných 24 mil. Tak se mi to líbí. 😉
Kolem šesti nabírám vodu a začínám hledat místo, kde ukončím dnešní den, který měl dopoledne a odpoledne odlišné jako černá a bílá barva. Už skoro něco mám, ale v dálce vidím velké stany, což budou asi lovci, a tak pokračuji dál. Nakonec najdu fajn místo kousek od trailu tak akorát pro můj stan. Nejprve si vařím večeři – Knorr rýže s příchutí kuře a brokolice. Během vaření se začíná ochlazovat a já už tuším, že v noci bude opět zajímavě. Po osmé stavím stan a rychle do tepla.
dneska: 26 mil (42 km), total: 2 409 mil (3 854 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)