7.9.2022 – fyzicky náročný den
Tak tělo si rychle zvyklo na postel a nechce vstávat. Nakonec se přinutím v 7:15 začít něco dělat. 😂 Posnídám a nahodím článek za včerejšek. Následuje finální dobalení a po osmé opouštím motel. Procházím městečkem, které pomalu začíná ožívat, ale provoz je téměř nulový.
V půl deváté jsem skoro na konci města a jsem zvědav, jak dopadnu dneska ráno. Za cca 20 minut mi zastavuje sympatický mladík Leo, který letos dokončil střední školu, nyní má tz. gap year (rok volna) a jako letní práci má údržbu trailu. Opět využívám situace a děkuji mu za to, co pro nás hikery dělají. Probíráme spoustu věcí a dozvím se, že Leo bude studovat vysokou školu zaměřenou na výrobu šperků! Opět zajímavý stop. 😉
V 9:10 jsem zpátky v Roger passu a napojuji se na trail – čas je naprosto luxusní. Jde hlavně o to, že tato sekce má kolem 190 mil a já to chci zvládnout za 8 dní, max. 9. den ráno doklepnout zbytek. Z toho mi vychází průměr na den necelých 24 mil a to platí i pro první den. 😉
Dnešní profil trasy je nahoru, trochu dolů, více nahoru, trochu dolů a tak pořád dokola, takže ve výsledku budu stále výš a výš. První 2 kopce jsou na zahřátí a krásně se mi rozevře krajina. Aktuální situace s kouřem je, že v dálce jasně vládne kouřový závoj. Při sestupu z druhého kopce procházím kolem nečekané stavby – jurta.
Další 2 kopce jsou daleko výživnější a do toho začne foukat silný vítr. Opět mám místy problém se udržet na trailu. Výhledy za normálních podmínek musí být fantastické, ale dneska jsou překryty kouřovým závojem, který podle mě sílí. Při sestupu z druhého kopce vidím v passu 3 černé pohybující se tečky – to budou hikeři. 😉 Za chvilku jsem taky v passu, který nese jména Lewis & Clark (tyhle jména už na blogu zazněly 😉). Je zde zacházka pro vodu, takže opět solidní půl hodina v rámci cesty dolů, nabírání vody a cesty nahoru. Jakmile jsem zpátky v passu, tak pokračuji ještě kousek dál.
Protože pomalu vstupuji do spálené oblasti, tak vyhlašuji pauzu na oběd. Píšu si s Terkou a vypadá to, že jsme se minuli. Nyní bychom měli být od sebe pár mil a odpoledne se ještě dozvím, že i Katka s Petrem jsou pár mil před Terkou a Lubošem. Vypadá to, že česká pětka je fajně seřazena. Otázka je, zda se setkáme na trailu. Po pauze pokračuji směrem nahoru a začínají výhledy, ale tentokrát to je pohled do mrtvé zóny. Trail opisuje půl kružnici, takže neustále vidím po své levici údolí, kde to je opravdu smutný pohled. Naštěstí pohled po pravici to zachraňuje, i když je opět zahalen závojem.
Je kolem půl páté a mě čeká jeden z posledních dlouhých výstupů. Aby měl výstup dramatický průběh, tak se slunce ztratí v mracích a díky tomu je kouřový závoj ještě tmavší a začne foukat tak silný vítr, že mi i vysušoval bulvy. To, že se mnou házel, myslím, není třeba psát. Připadal jsem si, že jdu do Mordoru. 😉 A do toho začalo lehce poprchávat. Už chyběl jenom sníh a měl bych to se vším všudy. 😂
Nakonec se počasí umoudřilo, slunce dokonce našlo na chvíli mezeru mezi mraky a já pokračoval po pěkném hřebenu. Jen ty výhledy byly tak zakryté závojem, že místy jsem musel zapojit svou představivost, abych dokreslil výsledný obraz.
Následovala ostrá míle dolů, kdy jsem se dostal do celkem hustého a zeleného lesa, což byla velká změna oproti celému dni. Když jsem na dně údolí, tak mě překvapí 2 srnci, kteří nebyli vůbec plaší. Takže jsem si je mohl v klidu vyfotit. Pak jsem ještě potkal srnu a stejný průběh, až mě to začalo trochu děsit. 😂 V údolí byla voda, kterou nutně potřebuji, ale opět to je zacházka z trailu. Zde naštěstí po rovině.
A jako bonus na závěr mě čekala 1 míle nahoru s batohem, kde bylo jídlo na více jak 8 dní a 3 l vody. Ramena cítím ještě teď, jak píšu článek, ale zarval jsem to až nahoru. Během výstupu se slunce opět probojovalo skrz mraky, takže jsem měl příjemnou kulisu. Fascinovalo mě, jak se slunce mění podle toho, jak moc je schované – od červeného oka po klasickou žlutě zářící kouli.
Jakmile jsem na vrcholu, tak pokračuji po vrstevnici a hledám místo pro stan, protože je již půl osmé. Ale je třeba zdokumentovat výhledy i zde, tak si vyfotím obě strany a je na co koukat. 😉
Nakonec se opět ukryji za stromy, protože stále fouká. Vařím si večeři – bramborová kaše a večeřím za svitu čelovky. Nakonec to dneska bylo pouhých 20 mil, ale v příštích dnech se trail podle navigace zklidní, co se týká vln, takže věřím, že to doženu. Únava je solidní, takže věřím, že usnu světelnou rychlostí.
dnešní převýšení: nahoru 2,1 km, dolů 1,3 km
dneska: 20 mil (32 km), total: 2 360 mil (3 776 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)