5.6.2022

Automaticky se probudím před sedmou a okolní teplota je přívětivá. 😉 Což je trochu překvapující, protože Slunce je v jakémsi oparu a vypadá to, že dneska bude mít co dělat, aby si vybojovalo své místo na obloze. I když se mi dneska ráno chce, tak stejně startuji v 8:15. Já to ranní kolečko prostě neurychlím. 😂

Dnešní plán je zajít cca 20 mil, abych se co nejvíce přiblížil k Wolf Creek passu, kde zítra budu stopovat do Pagosa Springs. První 2 míle mě čeká náročný sestup se sněhem. Bohužel trail sestupuje postupně, takže tady “lyžování” neklapne. Díky solidním sněhovým polím mi to nakonec trvá více jak hodinu. Dostanu se na dno údolí a je v plánu překročit menší řeku Adams Fork Conejos. Daří se mi to suchou nohou díky sněhovému mostu.

Následuje táhlé stoupání o délce skoro 2 míle kolem řeky. Stoupání je pozvolné, a tak si nastavím krokové tempo a dýchání na stejnou frekvenci a úspěšně ukusuji výškové metry. Jen to Slunce by mohlo trochu přidat na výkonu. Pořád bojuje s mraky a díky větru je pocitově zima. Ve 3/4 stoupání si dávám krátkou pauzu na dobití energie, ale díky větru jsem brzy zpátky na trailu. Trail mě nakonec vytáhne do výšky cca 3 850 m.n.m.

Následující pasáž by se dala nazvat “Stezka v oblacích”. Trail víceméně udržuje stejnou nadmořskou výšku (sem tam mírná vlna) a orýsuje se mnou “půl kružnici” kolem jednoho údolí. Jsem tady jenom já, vítr, horské štíty a údolí. Toto si opravdu užívám. 😉 Sem tam mi trail umožní nakouknout i do dalšího údolí, které je na opačné straně.

Před jednou odpoledne nabírám vodu a hned si najdu krásné místo s parádním výhledem do celého okolí v rámci polední pauzy. Fotka řekne více. 😉

Po hodině musím dál, i když se těžko zvedá od takového místa. Trail začíná pozvolna klesat a já se loučím s horskými holými planinami a vstupuji do typické alpské krajiny – menší jehličnaté stromy, keře, kamení. Začíná se to tady probouzet k životu. Přece jenom cca 2 týdny zpátky zde byla spousta sněhu. Ten tady nyní taje doslova před očima.

Na chvilku se trail dostane na prašnou cestu a já vidím 2 auta. Napíšu to již tady – ty auta mi “pokazily” další den bez civilizace. Dneska jsem opět nepotkal živou duši, krom těch dvou aut. Trail se dostává do lesa či prochází skrz louky a pocitově je teplo. Celkem změna oproti vysokohorskému větru zimy. 😂

Následující pasáž se zcela ukryje do lesa a tím to pro mě je “nudná” část. Prostě jsem rozmlsaný těmi výhledy tam nahoře. 😂 A zpátky v lese známe jediné – opět se vrací peklo v podobě opičí dráhy. Opět se hraje hra: přelez, přeskoč, podlez či obejdi. 😉 Trail cítí, že tohle se mi dvakrát nelíbí, a tak vždy v pravou chvíli vyskočí z lesa a nabídne otevřené pastviny s luxus výhledy nebo trasu, která je doslova vysekána v obřím prudkém svahu. Díky těmto změnám mě trail udržuje v dobré náladě. 😂

Finální sestup je již v lese a jakmile ťuknu na pomyslné dno, tak vím, že mě čeká 1 míle solidního stoupání s pauzu na dobrání vody. Je skoro 6 večer, a tak do toho vlítnu rovnýma nohama, ať to mám za sebou. No a nejen, že mám opět opičí dráhu, on se dostavil i sníh, aby to stálo za to. 😂 Ale já se nedám – nekompromisně ukusuji metry, pak nabírám vodu, a pak dorazím druhou polovinu výstupu. Ta už byla i nad hranicí lesa, takže to bylo bez opic a sněhu. 😉

Teď už to bude jenom dolů. Dívám se na vrstevnice v navigaci a vyhlédnu si jediné místo v rámci následujících 2 mil sestupu, kde by se dalo stanovat. Za chvilku jsem tam a opravdu tady něco rovného pro můj stan bude.

Je skoro sedm a teplota opět pocitově rychle klesá. Vařím si bramborovou kaši a pročítám si možnosti ubytování v Pagosa Springs. Po večeři jen tak zkusím signál a něco málo tady je. Bookuji si tedy jednu noc v motelu Soco, abych zítra nepoletoval po Pagosa a hledal ubytování. Pak opět těžký výběr fotek, který je následován článkem. I když mám signál, tak články nahodím až zítra, protože už při psaní článku bojuji s únavou. 😉

dneska: 19 mil (30 km), total: 595 mil (952 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.