16.6.2022 – nekonečné hledání místa na spaní
I když mi hodinky ukazují jenom 1 stupeň, tak noc pocitově nebyla tak chladná. Asi si začínám zvykat. 😂 Plán stávat v půl sedmé je stále platný, a tak i dneska se snažím. Nejhorší je ta úplně první fáze – vysoukat se z toho teplého spacáku do té zimy. Pak už to jde. 😂
V osm je vše připraveno a vyrážím ukrojit další míle na CDT. Obloha je vymetená, takže je jasné, jak to bude teplotně. Trail pokračuje po prašné cestě a různě kličkuje podle toho, kterou cestu si vybere. Je jich tady spousty, a tak se, podle všeho, využily pro CDT.
Na chvilku se napojím na klasickou štěrkovou cestu pro auta, ale než se “otočím”, tak jsem zpátky na lesní cestě/trailu. A tam je brána a někdo si trochu pohrál s cedulí. Obecně neuznávám takové ničení, ale tady jsem neodolal, protože to je fajn slovní hříčka. Původně tam bylo, že je to zavřené pro průjezd. A někdo místo slova traffic napsal hikers. A my, co se snažíme zajít CDT “v kuse”, jsme tzv. thru hikeři a CDT je thru hike. 😉 Jedna zajímavost – tady se napojovala zelená alternativa, co se týká přeskočení horské pasáže v San Juan. Já jsem šel oficiální červenou trasu – viz obrázek níže. Znamená to, že by teď “hustota” hikerů měla stoupnout a již to napíšu teď – dneska jsem potkal dalších 5 nových hikerů, které jsem zatím neviděl v Coloradu.
I když to byla lesní cesta, tak auta tam už hodně dlouho nejela a je to spíše trail, který se lehce vlnil následující 3 míle a já si na jeho konci dávám pauzu. Jsem nadmíru spokojen, protože jsem za 2 hodiny ukrojit v tomto terénu 6 mil.
Pak je odbočka na skutečný trail, který nejprve jde střemhlav dolů, až to je technicky hodně náročné, ale pak se to uklidní a jde se na pohodu. A tu vidím před sebou Ladybug. Jsem si myslel, že je těžce za mnou a ona je dokonce přede mnou. 😂 Shea je dokonce ještě dál, OJ je vzadu. Chvilku jdeme spolu a dozvím se, že Ladybug šla Colorado trail v roce 2019, takže se jí nyní vracejí vzpomínky, jak tudy 3 roky zpátky šla. Loučíme se u vodního zdroje, já zatím vodu mám a plánuji pauzu jinde. Trail se za chvilku vynoří před silnicí CO 114, chvilku ji kopíruje, a pak cca 500 m musím přímo po silnici. Naštěstí je provoz minimální a za chvilku odbočují na prašnou silnici.
Tady nastoupávám metry a již plánuji pauzu na oběd. Potok teče vedle cesty, a tak se v kopci zdravím s Shea a jednou novou hikerkou, kteří zrovna mají obědovou pauzu. Nakonec tedy i já zaparkuji do stínu a vařím si Ramen nudle.
Ve 13:30 jsem připraven na nejdelší stoupání dnešního dne. Ještě chvilku jdu po prašné cestě, ale nakonec se opět vracím na trail, který se nekompromisně noří do lesa a bere to ze začátku středem. Za les jsem rád, protože se ukryji před Sluncem, které nyní jede na maximum. Naštěstí se pak trail dostane do cik-cak pasáže a já se přehoupnu přes vrchol. Nasleduje pasáž, kdy se trail trochu více vlní, ale vždy to jde udýchat. 😉 Stále jsem zavřený v lese, takže nulové výhledy. Sem tam to je divočina, ale naštěstí divočina mimo trail, který je víceméně čistý. A tu najednou slyším zvuk motoru a myslím si, že to bude asi dřevorubec. A oni to v protisměru dva motorkáři na kroskách. Bohužel pro ně to dál už nešlo, protože neměli jak objet spadlý strom na trailu. Ale i tak se dostali solidně vysoko.
Mám v plánu si vzít vodu na 19. míli, a pak ještě něco málo ukrojit v následujícím kopci. U vody mě uvítá flotila krve žíznivých potvor – komáři. Rychle nabírám a filtruji 1 l a hned beru další 2 l, které přefiltruji později, protože jsem doslova v obležení komárů. Pokračuji tedy dále a chci si dát pauzu, která měla být u vody. Ale i když vystoupám a mám fajn výhledy, tak komáři jsou stále se mnou. Pauza je velice krátká a nervní a to se považuji za klidnou povahu. 😂
Snažím se utéct komárům a přede mnou je finální výstup, vlna a další vrchol. Jde se mi dobře, a tak pokračuji, i když se nabízí místa pro stan při výstupu na druhý vrchol. Říkám si, že stále je dobrý čas, tak ještě chvilku potáhnu. Jenže vletím zpátky do lesa a netuším, že se ho jen tak nezbavím. Je to bohužel kombinace zdravý a suchý strom, takže tady spát je hloupost. Pokračuji dále a doufám, že najdu něco rozumného. Bohužel ani za další 3 míle nic a již je skoro půl osmé. A tu vidím ve svahu trochu otevřený prostor. Pořád to není úplně ok, ale nedá nic dělat, protože jsem solidně unaven a je třeba někde zakempit. Svah je kamenitý, takže nehrozí stan. Začnu tedy vařit rýži a těstoviny od Knorr a samozřejmě se připojí komáři. Moje nervy. 😂 Zatím bezpečně nejrychleji spořádaná večeře. 😉 Pak rychle natáhnu plachtu na místě, které vypadá “rovně” a jdu se ukrýt před těmi potvorami, co mi pijí krev – mentálně i doslova. 😂 Fotky a článek dělám s bundou přehozenou přes hlavu, jinak to nejde. Končím před desátou a jsem zvědav na noc.
dneska: 25 mil (40 km), total: 788 mil (1 261 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)