27.6.2022 – přes kopec do Breckenridge

V noci jsem pořádně neuměl zabrat. Pořád jsem se převaloval, a tak jsem toho moc nenaspal. Probouzím se v 6:30, vykouknu ven a kousek ode mě jsou další 2 stany. V noci jsem zabral, že někdo přišel s čelovkou, ale netušil jsem, že to nakonec budou 2 “blázni”. 😉 Slunce je bohužel za hradbou a pouze ohřívá protější svah, takže balení vlhkého/polozmrzlého stanu stojí za to. 😉

Vyrazím před osmou a oba stany se teprve pomalu probouzejí. Nejsem na to zvyklý, protože když jsem v kempu s více lidmi, tak vždycky ráno odcházím poslední. 😂 Je mi taková zima na prsty, že si beru i rukavice. Jakmile naskočím na trail, tak hned to probourávám nahoru, protože jsem včera skončil v půlce kopce. Abych se zahřál, tak nastolím celkem drsné tempo a tělo mi za 15 minut dá jasně najevo, že takhle ne. 😂

Naštěstí jsem za chvilku nad úrovni lesa a nechám bodat paprsky Slunce mou tvář a hned je tepleji. Na vrchol “kopce” to jsou 2 a něco míle, ale solidně mi to trvá. Čím jsem výše, tím mám větší výhled na celý Cooper Mountain resort a přilehlé hory.

Jakmile se přehoupnu přes vrchol, tak mám na dlani města Frisco a hlavně Breckenridge, kam dneska chci dorazit. Sestup je místy náročnější, ale hlavně mě překvapuje sníh, i když to je svah směřující na jih – tady musely být opravdu hromady sněhu.

Za další 1,5 míle si dávám krátkou pauzu v sedle. Trail se poté schová do lesa a tam teprve na mě čeká spousta sněhu na trailu. Opravdu jsem překvapen tím množstvím a místy to opět odlyžuji, jak to je prudké.

Již tady potkávám spoustu více-denních či denních hikerů. A tu se mě jeden v důchodovém věku zeptá, zda jsem thru-hiker (ten, kdo to má v plánu udělat v kuse najednou). Já odpovím, že ano. A on uznale kývne hlavou a lehce a krátce zatleská. Pro třetí osobu malé, ale pro mě velice potěšující a velké gesto. Hned mi to dodalo energii do žil. A o tom to je – žádné ohromující gesta, ale staví maličkost a vykouzlí to úsměv na tváři či to zahřeje na duši. 😉

Další část trailu mě provede smutnou až depresivní oblasti, která z části prošla ohněm. Je to vždy smutný pohled.

Jakmile se dostanu přes menší kopeček, tak již vidím celkem blízko silnici 9, kde má být blízko trailu i zastávka autobusu, který jezdí zadarmo mezi Frisco a Breckenridge. A tu v dálce vidím autobus a doufám, že to není on. Za 10 minut jsem u zastávky a byl to on, minul jsem ho opravdu o deset minut.

Nevadí, zkusím stop. Za 5 minut mi zastavuje mlaďoch v obřím trucku a za chvilku mě vysazujte v centru Breckenridge. Je něco po jedné odpoledne, takže nejvyšší čas na oběd. Vezmu to rovnou po cestě do hostelu, který je vzdálen cca 20 minut cesty. Nakonec zakotvím v Empire burger a dávám si burger, chipsy a Caesar salát.

Pak se přesunu do hostelu, který vypadá luxusně – hlavně společenská místnost je parádní, protože tam je extra vysoký strop a působí to majestátním dojmem.

Je něco po druhé hodině a check in je až ve 4. Sedím tam tedy a najednou vidím Blistra z Holandska. Je to dobře ukecaný týpek, a tak čekání na check in uběhne jako voda. Po 4 dostanu kartu od pokoje, rychle vybalím věci a fičím do města. Potřebuji v obchodě s outdoorovým zbožím koupit ponožky a nový vak na vodu a zavírají v pět. V obchodě nakonec mají jenom ponožky, ale zrovna mi volá Luboš a jestli nevím o obchodě, kde mají plynovou bombu. A já tam zrovna jsem, tak bombu hned taky koupím. Pak si zavoláme, jak to předat.

Pak následuje praní. Veřejná prádelna je za rohem outdoor obchodu, takže za chvilku se již v pračce točí špinavé a nevábně vonící oblečení a voda se zabarvuje do hněda. 😉 Mezitím samozřejmě využívám času a píšu článek za dnešní den. Prádelna má jednu vychytávku – jak automat na prášek, tak pračky a sušičky nabízí možnost platby kartou! To se hodí. 😉

Po šesté mám vypráno a aspoň zítra bude oblečení vonět novotou. 😉 A zrovna volá Luboš, že za chvilku jsou v centru Breckenridge. Za nějakých 15 minut se potkáme, předá se bomba a domlouváme se, co dál. Terka a Luboš nakonec objednají ještě jednu noc ve Frisco a jdeme si na chvilku sednout než jim pojede autobus. Zakotvím v Evropě – irské hospodě. Na večeři si dám kuřecí bagetu a hranolky. Fajně pokecáme a nakonec to vyjde tak, že se na trailu uvidíme obden ráno.

V 8:15 se loučíme a já fičím na hostel. Tam ještě chvilku v posteli řeším další sekci a národní park Yellowstone, který je nyní bohužel z části zavřen. No uvidíme, jak to tady v Yellowstone nakonec dopadne – ještě mám nějaký čas než tam dojdu. Usínám velice rychle – v teplé posteli to jde samo. 😉

dneska: 11 mil (18 km), total: 978 mil (1 565 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.