13.6.2022 – tak nakonec zůstanu v Lake City
Tak noc stála za to. Vítr převzal otěže a využil situace na 110%. Stan je držák, tady jsem se nebál, že by to nevydržel, ale pocitová teplota šla hodně dolů. Kolem 3 ráno si oblékám i péřovou bundu! Protože jsem chtěl být u cesty co nejdříve, tak jsem vstával v 6:30 a v 7:45 již ukrajuji poslední 3 míle k cestě. Ale díky větru a tomu, že Slunce je v oparu, tak jsem solidně navlečen.
V 8:50 jsem u cesty a jsem zvědav, jak dlouho mi bude trvat stopnout auto. Za první půl hodinu projedou 3 auta a samozřejmě nic. Říkám si, co je horší: zda velký provoz a auta nezastavují nebo téměř nulový provoz a auta nezastavují. 😂
Co ale není dvakrát příjemné je ostrý studený vítr, který v tomto sedle Spring Creek řádí. Po té půl hodině se přistihnu, jak se mírně pohupuji/“tančím” na místě, abych se zahřál. 😂 Uteče dalších 20 minut, projedou další 2 auta a já stále “tančím” u silnice. 😉 Najednou na parkoviště přijede auto, z něho začnou vyskakovat hikeři a jeden na mě mává, abych k nim přišel. Ty kráso, to vypadá velice nadějně. A taky, že ano. Paráda. Zavezl je tam provozovatel RV parku, kde hikeři stanovali a on za dobrovolný příspěvek provozuje i odvoz zpátky na trail. Takže mě borec zavezl do Lake City, ukázal hlavní body ve městě, zastavil v RV parku a nabídl mi noc v kempu za 10$. Já zatím stále mám v plánu pouze nahodit články, najíst se, nakoupit a vrátit se na trail. Loučím se s tím, že uvidím, ale již v kempu vidím hikery, se který se znám a jsem lehce nalomený. Překvapí mě nulový signál na mobilu, a tak jdu před knihovnu, která i když je zatím zavřená, tak má aktivní Wi-Fi. Další 1:45 h nahazuji 6 článků z druhé sekce v Coloradu.
Jakmile skončím, tak je zrovna poledne = nejvyšší čas se jít najíst. Na doporučení od Luboše jdu do podniku Packer Saloon a byla to naprostá paráda. Usedám venku a dávám si kuřecí burger, hranolky, salát a ledový čaj. Pak mi mladá číšnice nabídne dezert a já si říkám, proč ne a ať ho přinese. Jakmile chci platit, tak se mě číšnice zeptá odkud jsem. Jakmile zjistí, že z ČR, tak mi řekne, že její mamka dělala jednu dobu v Praze v pobočce Coca-Cola, a že je z Bulharska a je tady na léto pracovně. Normálně dávám dýško 20%, když jsem extra spokojený, tak 25%, ale tady jsem si řekl, že Evropa bude držet při sobě a napálil jsem tam 30%. Prostě jsem věděl, že takhle to má být. 😉
Po výborném jídle se to ve mě zlomilo. Město má neskutečnou atmosféru, mám jakýsi nepopsatelný pocit, že by byla škoda odpoledne odejít. Jak jsem si minule volal s Lubošem (byl jsem v Pagosa), tak mi dohodil místo v Lake City, kde bych mohl přespat zadarmo, kde byl on s Terkou. Za to jsem velice vděčný a ještě jednou díky, Luboši. Ale nakonec se rozhodnu, že půjdu do RV parku, abych se viděl s ostatními hikery. Po cestě fotím město, domky či dřevěné chodníky – ty mě fascinují asi nejvíce, protože mám pocit jako by se tady zastavil čas.
V RV parku mi provozovatel ukáže místo, kde si můžu postavit stan, a až pak mám přijít do kanceláře pořešit placení. Kancelář je v budově, kde z jedné strany jsou záchody+sprchy a z druhé strany je kancelář s prádelnou a připojeným stanem, kde to žije. Zaplatím za jednu noc a hlavně se napíšu na seznam, že chci zítra odvést zpátky na trail. Pak se vidím s celou partou kolem OJ. Nakonec mě dohonili, protože ještě včera ráno jsem byl před nimi. 😉
Pak následuje nákup. Obchod je na druhé straně městečka, ale je to max kilometr, což je pohoda. A hlavně je pořád na co koukat a fotit. 😉
V obchodě mají všechno, co jsem potřeboval, takže paráda. Tentokrát to je na dalších 5 dní, takže o něco lehčí než minule, ale pořád to je váha, protože potřebuji pořádně jíst. 😉 Odcházím od obchodu a tu mi zastaví manželský pár středního věku a jestli nechci svést. Přede mnou stojí klasický “vojenský” otevřený jeep, takže neváhám a naskakuji “venkem” na zadní sedadlo. Byl to sice jen cca kilometr, ale luxus a zavezli mě až do kempu. Pak vybaluji celý nákup a srovnávám to do batohu. Ty kráso, já jsem se opravdu rozjel, co se týká toho jídla. Lopatka sice bude mít připomínky, ale chuťové pohárky a žaludek si užijí. 😉 Jsem tak fascinován městem, že si dám další okružní jízdu a taky jsem zapomněl koupit opalovací krém, tak při jednom zajdu na začátek města do mini obchodu.
Městečko sice vypadá, že se tady zastavil čas, ale ten můj nějak utíká. 😉 Je po páté odpoledne a já začínám vybírat fotky a píšu článek o tomto neskutečném městečku. Provozovatel RV parku mi ráno v autě říkal (jestli jsem to dobře pochopil 😉), že to je nejosamocenější městečko v USA mimo Aljašku a Havaj (oni říkají lower 48 states). V létě tady žije cca 2 000 lidí a v zimě 200!!! Na večeři si zajdu do jednoho stánku, který jsem viděl, když jsem šel pro opalovací krém. Dávám si 12 mini donuts (koblih) a byla to luxusní sladká tečka za dnešním velice zajímavým dnem.
Zbytek článku dopisuji po osmé, a pak už se chystám spát. Dneska by neměla být v noci zima, protože jsem solidně níž než jsem byl poslední dny. Ale uvidíme. 😉
dneska: 3 míle (5 km), total: 719 mil (1 150 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)