9.7.2022 – road walk a Steamboat Springs

Nejprve malá technická: určitě jste si všimli, že jsem přesunul krátký název dne z nadpisu k datumu. Delší nadpis článku vizuálně rozhodil pořadí článků na počítači, takže jsem to musel pozměnit. 😉

A zpátky na CDT. 😉 Vstávám v 6:15 a již celou noc, a ráno v tom pokračuji, se mentálně připravuji na 11 mílový road walk. Ano, nečekal jsem, že v Coloradu bude oficiální trail na asfaltu a bude to 11 mil! Bohužel je nutné obejít soukromé pozemky, kde nás “nepustí”.

Před osmou jsem skoro připraven. Než vyrazím, tak je třeba udělat jednu estetickou úpravu tenisek. Ty dostaly v posledních dnech díky terénu a počasí solidní čočku, takže vypadají fakt drsně. 😂

A proto na scénu nastupuje slavná MacGyver šedá lepicí páska, která “opraví” vše, včetně mých tenisek. Stačilo pár sekund a voilà, tenisky “skoro” jako nové. Ještě musí vydržet poslední sekci ze Steamboat Springs do Rawlins, kde na mě na poště čekají nové tenisky. 😉

Po osmé tedy startuji a nejprve dokončím poslední míli na prašné silnici, a pak naskočím na asfalt silnice 14. 11 mil se dá v ostřejším tempu zajít pod 4 hodiny. Nastavuji tedy chodící aparát na vyšší výkon a jdu do toho. Slunce naštěstí zatím nejede na plný výkon, takže se mi jde celkem příjemně. Sem tam něco vyfotím, abych měl nějaké fotky do článku. 😉

Po cca 9 mílích se přesunu na silnici 40 a doklepnu poslední 2 míle. To už slunce jede na maximum + cesta jde mírně do kopce, takže už cítím, že velice uvítám konec road walku. Nakonec jsem těch 12 mil zvládl za 3:37 h. Luxus čas. A teď ještě stopnout nějaké auto. Místo je trochu nešikovné – v kopci a zastavit můžou jenom na odbočce na prašnou cestu, kde pokračuje trail. Sejdu tedy o trochu níž, aby auta viděla, kde můžou zastavit. Aut jezdí dost, ale prvních 20 minut nikdo ani náznakem nezastaví. Pak najednou zpomaluje celkem solidní fáro a jede směrem prašná cesta. Paráda a ženu se k odbočce. Jenže auto nezpomalovalo kvůli mě, ale protože pokračovalo po prašné cestě dál. 😉 Ve vteřině změna z: mám stop na nemám nic. 😂 Toto se opakuje ještě jednou za dalších 7 minut. Tady to už jenom vykouzlí úsměv na mé tváři. Minuty utíkají a stále nic. Dívám se na hodinky a za chvilku to bude 50 minut, což je zatím můj rekord, co se týká čekání během stopování. Nakonec rekord vydrží a těsně před 50. minutou mi zastavuje auto. Super!!! V autě už je jeden starší hiker, kterého vidím prvně. Řidičem je mladík kolem třiceti a hodně se ptá na CDT a dálkové trasy.

Po 23 mílích nám zastavuje u obchodního centra, kde jsou i restaurace, atd. Luxus. Během prvních minut si uvědomím jeden mega rozdíl oproti trailu – tady hned pocítím, že je vlastně léto – z okolních betonů a asfaltu doslova sálá omračující horko. Nahoře v horách bylo pro mě teplotně příjemněji. Nejprve se potřebuji najíst, takže zkouším pizzerii, ale je to jen take away. – nesednu si tam. Hledám něco dalšího a nakonec to je opět mexická restaurace. 😉 Dneska si objednám Chipotle chicken (netuším, co to přesně bude, kromě toho, že to bude kuřecí) a dostanu tohle. Jsem netušil, že to bude takové hogo-fogo jídlo. 😉

V Steamboat jezdí zadarmo autobusy po městě, takže po jídle mám v plánu zajet do kempu. Zastávka je blízko obchodu Ski Haus, kde prodávají plynové bomby, takže tam rychle zaskočím si jednu koupit. A před obchodem stojí tohle, viz foto. 😉

Pak beru autobus a dorazím do kempu KOA, což je známý řetězec kempů v USA. Postavím stan, udělám rychlou inventuru zbývajícího jídla a vyrazím zpátky autobusem na nákup do Safeway. Tam to rychle prokličkuji mezi regály a vracím se zpátky do kempu. Je tady (ve Steamboat) na mě hromada, ale hromada lidí. V kempu pak nahazuji 4 články, balím si koupené jídlo na dalších 7 dní či si objednávám nový vak na špinavou vodu, který v kamenném obchodě nemají.

A najednou je osm večer! Nechápu, kde se mi ten čas ztratil. 😂 Na večeři a zítřejší snídani jsem si koupil banány, čokoládové brownies a džus. Pak ještě chci dopředu pořešit ubytování v Rawlins ve Wyomingu, ale nedaří se mi on-line zarezervovat pouze stan, takže tam budu muset zítra zavolat. A nakonec tradiční “úkol”: pár fotek a článek za dnešní den, který hned nahodím.

dneska: 12 mil (19 km), total: 1 180 mil (1 888 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

2 Comments

  1. Ahoj Honzo, konečně Tě chci pozdravit i já. Dneska jsem poprvé otevřela Tvou cestu a to po 9 h večerní. Je skoro půlnoc a já jsem teprve v Coloradu , 33 den. Honzo, fotky opět luxusní. Víš, takové snímky můžeme v dnešní době vidět téměř všude. Ale když takovou přírodu fotí “ synek ze stejné dědiny “ tak je to všechno nějak opravdovější. Honzo, ať to šlape bezbolestně, užívej, zvládej, piš, foť a posílej. Snad Tě pomyslně doženu.

    Šárka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.