9.6.2022 – obávaný úsek Knife Edge a první bouřka
Vstávání mám podle všeho již nastavené na sedm a nic se nebude měnit. 😉 Ale je celkem chladno, a když vykouknu ven, tak Slunce je v jakémsi oparu a bojuje o své místo na nebi. Tz., že se mi moc nechce ze spacáku. 😉 Profil dnešní trasy jasně říká, že to bude housenková dráha – pořad nahoru a dolů.
V 8 vyrážím a hned se vrhám do stěny, která byla za mnou. Táhlým stoupáním se dostanu na horní hranu a čeká mě obávaný úsek s názvem Knife Edge (Hrana nože), který mluví sám za sebe. 😉
V navigaci je komentář z 3.6.2022, že to je pořád dost složité projít a je třeba si dávat pozor. I Luboš mi v telefonu říkal, že si tady taky “užili”. Jedná se o to, že trail je v podstatě traverz na severním ostrém svahu, kde se stále drží sníh. Já díky tomu, že jsem tak vlétnul až dneska, tak odtálo další množství sněhu a trail byl o poznání v lepší kondici. I tak mě čekalo několik sněhových jazyků, které bylo třeba přecházet s maximálním soustředěním a jeden úsek, kde jsem ten sníh musel podejít, protože to bylo daleko bezpečnější než jít po sněhu.
Poté pokračuji dále a za chvilku se přede mě postaví další stěna a já šplhám výš a výš. Pomyslný vrchol je stále pod sněhem, ale je to jen úzký pás. Pokračuji chvilku dolů, a pak opět nahoru na druhý vrchol, který je poblíž. Jakmile se dostanu z vrcholu dolů do mini sedla, tak před dalším stoupáním dávám pauzu a zjišťuji, že mám za sebou pouze 4 míle. Bude třeba do toho trochu více šlápnout. 😉
Následující stoupání je táhlé, ale zase nastoupávám ty výškové metry postupně a zvládání to udýchat. Okolí je samozřejmě naprosto luxusní. Na vrcholu mě uvítá chipmunk a dokonce se nechá vyfotit. 😉
Poté přijde na řadu velké klesání, kdy se postupně projdu skrz holé horské louky, alpskou krajinu, les, kde se opět objeví popadané stromy až se dostanu skoro na samotné dno údolí. Naštěstí až tak nízko jsem nešel.
A pro změnu další stoupání, ale já ani tak neřeším stoupání jako oblohu. Najednou se zatahuje a vypadá to všelijak. Pokračuji a slyším hromy. OK, tohle vypadá na typickou odpolední bouřku v horách.
Trail zatím směřuje tam, kde je světlejší obloha, takže pokračuji. A tu se pomalu rozprší a já oblékání nepromokavou bundu a zatím stále šlapu dále. Bohužel nejsem schopný říci, odkud ty hromy přicházejí. Co je důležité, že zatím jsem neviděl žádný blesk. Za dalších deset minut se rozprší na plné pecky a do toho padají kroupy. Bohužel jsem zrovna v typické alpské krajině, kde jsou jen keře a malé jehličnany, které mají větve až na zem. Chvilku to rvu dál nahoru, ale pak vidím, že jdu do otevřeného prostoru, a tak se rychle vracím a doslova se zaplétám i s batohem do jednoho jehličnanu, abych byl aspoň trochu mimo hlavní dešťovou nadílku. Následující minuty jsou výživné – jede to na max, teplota pocitově klesá a já klepu kosu. Naštěstí to za deset minut skončí a já můžu pokračovat dále. Je třeba se rozhýbat a zahřát.
Za míli a něco je pauza na oběd. Najdu si místo s kameny, které už jsou suché, a tak bude oběd normálně v sedě a ne na stojáka. 😉 Slunce taky spolupracuje a já nevěřím tomu, že hodinu zpátky jsem klepal kosu u stromu. 😂
Po obědě mě čeká poslední větší stoupání dnešního dne. Trail jde krásně vidět velký kus dopředu a je tam pasáž, která vypadá jako vytvořená projektilem – rovná stoupající čára ve svahu. 😉 Vždycky se těším, co se skrývá za vrcholem a i zde bylo na co koukat.
Následuje menší klesání, proběhnutí po malé horské louce a poslední menší stoupání. Tam se dostanu na jakousi náhorní plošinu/terasu a je to paráda s luxus výhledem na všechny strany.
A to už vím, že po zbytek dne (cca 7 mil) budu víceméně klesat s nějakou vlnou. Dostávám se do celkem dlouhé oblasti s keři, které jsou místy tak zarostlé, že z toho mám solidně poškrábané nohy. Taky jsem tuto pasáž nazval keřové peklo. 😂
Jakmile se zbavím keřů, tak vlítnu do lesa a následuje luxusní pasáž v jakémsi žlabu, kde uprostřed mi dělá společnost řeka North Fork Los Pinos. 😉 Opravdu krásná pasáž, která mě dovedla na obrovskou louku. Tu přecházím a je to celkem dlouhá doba, než jsem na opačné straně. V mapě pak zjistím, že louka je široká skoro 1 km! Na druhé straně vidím pár hikerů, se kterými se poslední dny vidím vždycky večer. 😉 Zamávám a pokračuji další míli, kde chci skončit. Tam na mě čeká taková neupravená louka a blízko solidní potok. Co více si přát.
Je sedm večer a stále je celkem teplo. Postavím stan a vařím, tedy spíše ohřívám si další rýži z organic obchodu. Opravdu mi to chutná, jen by toho mohlo být více. Ano, už mě dohání konstantní hlad na trailu. To brzo. 😂 Pak rychle do spacáku a začínám vybírat nějaký solidní obrazový materiál a ťukat nějaké smysluplné věty ohledně dnešního dne. Končím před desátou, když už na prstech cítím, že je i celkem zima. Hodinky ukazují 5 stupňů. 😉
dneska: 20 mil (32 km), total: 660 mil (1 056 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)