30.6.2022 – 1 000 mil a nejnáročnější den
Usnul jsem ani nevím jak. O půlnoci mě budí déšť, tak doufám, že se to vyprší. Vstávám v 5:30, protože dneska chceme zajít kolem 21 mil a jsou tam nějaké 4 tisícové kopce. 😉
V 7 jsme vzorně nastoupeni a čeká nás stoupání na první vrchol, který se tyčí do výšky 3 920 m. Hned ze začátku nastoupáváme solidní metry, ale jsme pořád v lese, takže výhledy nula. 😉 Po nějakých 6 mílích se konečně dostaneme nad hranici lesa a dáváme si pauzu. A kousek od nás se rozděluje CDT a CT. Ano, Colorado trail nám dělal společnost několik týdnů (38. den se napojil na CDT) a dneska se loučíme – CT pokračuje do Denveru, kde končí/začíná.
My pokračujeme dál nahoru a najednou je celkem rozdíl, co se týká vyšlapanosti trailu. Místy mám problém vidět trail v trávě. A do toho se začíná kazit počasí. A já mám připravenou párty na vrcholu Glacier Peaku. Přesně tam dosáhnu 1 000 mil na CDT. Je připraven šampus, jahody, ale počasí do toho hodilo luxusní vidle. 😂 Nejprve je viditelnost cca 50 m a valí se kolem mraky. A pak se to rozprší na plný plyn. Na vrcholu jsem před jedenáctou, rychle napíšu na trail číslo 1 000 a fotím se.
V tu dobu mě dochází starší hikerka – trail jméno Nature (64) a v té slotě hledáme trail, který nejde vidět. Jak tam kroužíme, tak nás dojde Terka a Luboš a stále hledáme trail. Viditelnost masakr, hustý déšť, teplota velice chladná, takže máme o “zábavu” postaráno. Trail se místy daří najít, ale pak opět zmizí. Aktuální situace a nadmořská výška dává Nature celkem zabrat, ale je to zkušená hikerka – má PCT a AT. Pokračujeme dál, ale je to fakt mazec.
Naštěstí se v půl dvanácté začnou trhat mraky, přestane pršet a my začínáme vidět tu krásu kolem. Doteď to byla pouze bílá stěna. 😉 Tohle nám zvedne náladu a rychle pokračujeme a ukusujeme další míle, které dneska potřebujeme ujít. Takhle elegantně se nám podaří vyjít na druhý vrchol, který je o něco vyšší, ale stále to není 4 000 m.
Luboš zjistil, že ve 4 se má opět pokazit počasí, a tak se domlouváme, že na dnešní desáté míli dáme rychlou pauzu, abychom následujících 8 mil stihli co nejdříve – tam už nás čekají 2 vrcholy těsně nad 4 000 m a 2 těsně pod 4 000 m. 😉 Luboš má v záloze alternativu, kdyby se počasí pokazilo, která začíná za 3,5 míle. Během té doby se nám podaří zakufrovat – zjistíme to, když proti nám jde Nature, která si nedala pauzu. Jakmile jsme zpátky na správném trailu, tak se opět rozprší a to je teprve před druhou odpolední.
Na odbočce za 3,5 míle se dočasně loučíme. I přes špatné počasí to chci zkusit zarvat vrchem, třeba se vyčasí. Luboš, Terka a Nature to berou spodek a plán je se setkat u Peru Creek. Tady je třeba zdůraznit, že toto jsou mega důležitá rozhodnutí a každý si musí být vědom následků. Hory jsou nekompromisní a každou chybu tvrdě trestají. V dálce byly slyšet hromy, hustě pršelo, byla zima.
V půl třetí začínám nastoupávat a na chvilku přestane pršet, tak rychle fotím hřeben s vrcholy, který mě čeká.
Jakmile se dostanu do mraků, tak začne konstantní “vodorovný” déšť, silný vítr, solidní zima a viditelnost cca 25-30 m. Začátek hřebenovky byl ještě v pohodě, protože to nebylo široké, takže jsem cca tušil, kudy mám jít. Trail samozřejmě skoro neexistoval, tady si to každý valí po svém. Bohužel se po čase hřeben roztáhne do šířky a začal problém s orientací. Sem tam se z mraků vynořil kamenný mužík, který mi udal směr, ale i tak se mi tam podařilo zabloudit a skoro jsem se vracel zpátky – viditelnost a orientace byla opravdu masakr. Pršelo tak intenzivně, že jsem nemohl mít mobil v ruce, ale jen občas jsem kontroloval směr. Nakonec jsem se z toho vymotal a pokračoval dál. A samozřejmě “oblíbená” trojka vítr, déšť a zima byla stále se mnou. 😉
Podle navigace jsem měl slušně klesat, ale já se ocitl na hraně skály a na obě strany padák dolů, i když vidím jen cca 25 metrů. Tady se ten trail opravdu špatně hledal, ale nakonec se podařilo najít tu správnou cestu, i když místy to opravdu šlo po samotné hraně. Jsem ve 1/3 sestupu a po 1,5 h přestává pršet a trhají se mraky. Konečně vidím, kde jsem a jaký mě čeká sestup a následný výstup.
Využívám situace, rychle klesám a dívám se na protější kopec. Tam opět není vidět trail, a tak to beru středem nahoru. Není čas, protože se opět kazí počasí. Za dvacet minut opět prší, ale tentokrát pouze na 15 minut. Poté se počasí umoudří a začnou výhledy, protože počasí usoudilo, že jsem toho dneska “dostal” už dost a mám nárok na nějakou odměnu. Dokonce na chvilku vykoukne i Slunce a já jsem na posledním vrcholu. 😉 Využívám situace na maximum a fotím vše kolem. Jsem přesvědčen, že za krásného počasí je těch skoro 5 mil naprosto luxusní záležitost.
Je po páté odpoledne a mě čeká táhlý sestup k Peru Creek v délce něco přes 3 míle. Počasí se drží (čti – neprší, ale není teplo), já na pohodu sestupuji a myslím si, že to nej drama dnešního dne mám za sebou. Chyba, ještě tady byla jedna “akce”. V navigaci je uvedena tato krátká pasáž jako nebezpečný traverz. Když dorazím na začátek, tak musím podejít sněhový převis a najednou klesám v téměř kolmé skalní stěně. Pokračuji opatrně v sestupu a najednou je pode mnou cca 5-ti metrový “komín” dolů. Tak tudy rozhodně ne. Šplhám zpátky nahoru a hledám jinou cestu. Je třeba si uvědomit, že sestup v takové stěně je horší než výstup – mám záda ke stěně a k tomu velký batoh (nešikovná kombinace). Myslím si, že má hranice komfortní zóny, co se týká lezení po skalách, je vysoká, ale tady se trail bezpečně dotknul dané hranice. Opravdu hodně náročný sestup, kde nebyl prostor na chybu!
Jakmile jsem zpátky na rovině, tak mam prostor na přemýšlení a nechápu, že tohle je oficiální trasa CDT – fakt mazec. Do cíle mi zbývají cca 2 míle ostrého klesání, kdy se mi začnou ozývat kolena a cítím solidní únavu. Ano, dneska to byl opravdu nejnáročnější den na CDT zatím – v daném počasí nastoupáno 1,9 km a sestoupeno 1,8 km a otestoval jsem si svou fyzickou a mentální odolnost.
V kempu jsem kolem sedmi a tam už na mě čeká Terka a Luboš a mají pro mě i místo pro stan. Paráda. 😉 Prvních 20 minut si vykládáme zážitky – taky solidně zmokli. Pak jdeme s Lubošem pro vodu, a protože byl koment, že z Peru Creek raději vodu nebrat, tak se vracíme po trailu celkem dost zpátky, abychom našli v lese potok. Večeři si vařím až po osmé – je to opět rýže od Uncle Ben’s s příchutí kuřete. Se zápisem dnešního mega dne končím v půl 11.
dneska: 21 mil (34 km), total: 1 014 mil (1 622 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)