39. den na CDT

11.6.2022 – trail téměř bez stromů a občasným sněhem

V noci jsem neuměl zabrat – přisuzuji to Měsíci, který bude brzy v úplňku a v noci svítil na stan jako pouliční lampa. Kdy jsem vstával myslím nemá cenu psát, protože se ten čas už napevno ustanovil a zatím to nevypadá, že by se měnil. Z toho nevyspání jsem jak pytlem praštěný a jedu na půl plynu. Obloha je sice vymetená, Slunce taky jede, ale je nezvykle chladno. Nakonec startuji v 8:30.

První část dnešního dne je velice lehké stoupání, které mě zavede na náhorní plošinu, kde mám výhled do okolí. Poté lehce sestupuji a potkávám hikera, co se včera ptal na OJ. Nakonec se nesetkali, tak jede sólo dál. Bavíme se hlavně o tom, jak pořešíme stopování do města Lake city. Na hlavní cestu to je nyní cca 40 mil a je dobré tam být nejpozději odpoledne, protože tam je minimální provoz. Ideálně tam být zítra, kdy je neděle, ale to já určitě nedám, takže plánuji tam být v pondělí ráno. Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Loučím se a pokračuji dál. Jak jsem psal včera, nyní se o tu pěšinu dělí dva traily – CDT a CT. Líbí se mi, jak mají krásně vypracované ukazatele i se znaky obou trailů.

Po 4 mílích si špatně vysvětlím ukazatel a odbočím na jiný trail. Naštěstí za chvilku potkávám 2 denní hikery (je sobota), dáme se do řeči a já zjistím, že jsem mimo trasu. Naštěstí to bylo jen cca 100 metru mimo. Díky za ty hikery. Jakmile jsem zpátky na CDT, tak si dávám pauzu a dívám se do navigace, jak to bude dál. Čeká mě mílový ostrý výstup, a pak 3 míle postupného klesání. Výstup byl náročný, ale opět na mě čekala odměna v podobě luxusních výhledů. Začínám si uvědomovat, že dneska to bude jiné než poslední dny – zatím žádné stromy, minimum keřů a jen zelená tráva či různě zbarvené kamení. Opravdu změna. 😉 V jedné pasáži jdou vidět mini kopce různých barev a vypadá to, jako by to někdo na zakázku udělal a ona to byla příroda. 😉

Trail se na chvilku napojí na horskou kamennou cestu, ale naštěstí to bylo opravdu jen chvilka. Myslím, že cest už mám odchozených dostatek. 😉 Dostanu se k místu, kde začíná vlnobití – následují 4 menší vlny a na závěr 2 velké vlny. Vystoupám první vlnu a dávám si polední pauzu, i když mám pouze 9 mil z plánovaných 20.

Ve 13:30 kopnu do vrtule a jdu na zbývajících 11 mil. Samozřejmě se při každém stoupání standardně zadýchám a těch 20-30 minut nahoru se zdá být nekonečných. Aby taky ne, když jsem mezi 3 800 – 3 900 výškových metrů. 😉 Ale okolí plně splácí vynaloženou námahu.

V 16:10 si dávám pauzu na doplnění energie na posledních 6 mil v kombinaci sestup, výstup a sestup. Tahle kombinace se mi moc líbí. Ale citelně se ochladilo, což je sakra rozdíl proti včerejšku, kdy jsem docházel před půl osmou v košili. Finální stoupání je táhlé po vrstevnicích a tomu dávám přednost před “kolmou stěnou”. Nakonec mě toto stoupání vytáhne do výšky 3 940 m! Tak ani dneska ta čtyř tisícovka nepadla. 😂 Na vrcholu na mě čekalo luxusní mini jezero.

A zbýval dezert v podobě sestupu dolů. Šlápnu do toho ještě více, protože se zatahuje i nade mnou a zvedne se vítr, který sebou nese mini kapky deště. Během sestupu u prvního zdroje vody nabírám 2 litry, abych byl připraven to kdykoliv kdekoliv zaparkovat. Do 18:44 byl název článku: “trail bez stromů…”, ale nakonec to “pokazili” tito krasavci. Opravdu to byly dneska první stromy u trailu. 😉

Před sedmou začínám skenovat okolí, které je pro oko krásná divočina, ale pro spaní to tak krásné není. 😉 Nakonec najdu ucházející místo a rychle stavím stan. Nakonec se přijde znovu podívat i Slunce, a tak si večeři (bramborová kaše) vařím při západu slunce. V osm již ležím ve spacáku, začínám s fotkami a tu začnou bubnovat kapky deště na stan. Trvá to sice chvilku, ale jsem rád, že už jsem ve stanu. Bubnování se pak pro velký úspěch opakuje ještě 2x. 😉

dneska: 20 mil (32 km), total: 700 mil ( 1 120 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)