7.6.2022 – neplánované setkání a luxus 360
Spaní na motelu je trochu jiná, co se týká teploty. 😉 Vstávám před osmou a do desíti se musím odhlásit – tz. spousta času. Nasnídám se (pro velký úspěch to samé co včera na večeři) a nahodím článek za včerejšek. Pak si sbalím včerejší nákup jídla a je to solidní váha. Jídlo na 7 dní je jídlo na 7 dní. 😉 Před půl desátou jsem se vším hotov a můžu vyrazit. Motel Soco doporučuji všemi deseti – útulný pokoj, vše čisté a stylově vybavené. Nejvíce mě zaujala výzdoba v jednom pokoji – místo obrazu tam byla výklopná část okna. 😉
Na stopa musím na opačnou stranu města, takže se další půl hodinu přesouvám na “výpadovku” směr Wolf Creek pass. Během cesty se dívám na zajímavé domky v Pagosa Springs.
OK, jsem skoro na konci města, mám místo, abych byl viděn a zároveň auto mělo kde zastavit a hážu palec do cesty. Bohužel prvních deset minut nic a provoz je víc než solidní. Tu najednou jede auto, z okna je venku hlava a volá: “Jingle Bell!”. Je to Jonas, se kterým jsem začínal. 😉 Mám v plánu tady stopovat max 20 minut, a pak se přesunout více z města. Tu vidím chlápka, jak vyjde z obchodu, nasedne do auta, popojede blíže ke mě a mává na mě. Že by to klaplo? Ano. 😉 Říkám, že potřebuji do passu a on: “Jasné, OK.” Jmenuje se Majkl a bydlí v Pagosa. Máme před sebou 23 mil, a tak se bavíme o trailech (jeho syn zašel PCT), o Pagosa Springs, o cestování, atd. Když dorazíme do passu, tak moc děkuji a loučíme se. A tu Majkl otočí auto a jede zpátky!!! Ve vteřině mi dochází, co se tady děje a stojím tam s otevřenou pusou. Já měl za to, že má cestu skrz pass, ale Majkl mě zavedl 23 mil nahoru, a pak jel zpátky. Neskutečné a jsem moc vděčný za tento stop.
Je před jedenáctou a já se vracím na trail – čeká mě druhá sekce v Coloradu, která by měla trvat cca 6-7 dní. Mám nové boty a je to hned poznat. Samozřejmě očekávám, že bude třeba je rozchodit a může to bolet. 😉První část je samozřejmě stoupání cca 1 míle a něco, protože je třeba se odlepit od passu. A nahoře potkávám 4 hikery a mezi nimi Jonas a OJ, kterého jsem neviděl od Lordburgs! Velké shledání. 😉 A taky mi už dává smysl, proč nezastavilo auto s Jonasem – protože bylo přeplněné 4 hikery. 😂 Jonas nakonec opravdu udělal svoji alternativu ala část Arizona trailu místo uzavírek.
Pokračujeme dále a já mám možnost fotit trail i s hikery, aby tam bylo nějaké měřítko. Najdete na fotce 4 malé tečky na trailu? 😉
Trail se chvilku jakoby vrací do Pagosa, ale ve vyšší úrovni než silnice. Ale pak se přehoupne na druhou stranu a je o zábavu postaráno. Jedná se o severní svah = opět náš oblíbený sníh. Nyní jsem v čele pelotonu já, a tak si fotím čtyřku za sebou.
Před jednou odpoledne si dávám polední pauzu a ostatní pokračují dále. Vařím si klasiku – Ramen nudle a během toho se citelně ochladí, takže je pauza pouze cca 40 minut. Je třeba se zahřát chůzí. 😉 Jakmile vyrazím, tak začne lehce poprchávat a sem tam spadne náznak vločky! A do toho pořád sníh a podmáčený terén. Naštěstí se za další míli a něco umoudří jak počasí, tak trail a já na pohodu pokračuji přes mírné vlny dál. Dneska nemám plán v podobě počtu mil = kam dojdu, tam dojdu.😉
Po cca 2 hodinách si dávám pauzu s výhledem na krásné jezero a dívám se do navigace, jak to vypadá dál. Je zde ostrý výstup následující 2 míle, ale protože je teprve 4 odpoledne, tak se do toho pustím. Taky je brzo to zakempit. Projdu kolem spoustu jezer, kdy stoupání bylo pozvolné, a pak se trail nemilosrdně zakousne do svahu a jde se na finální mílovou pasáž. Díky tomu, že jdu pomalu a mám srovnané dýchání a kroky, tak to překvapivě jde hodně dobře. Hlavně když si uvědomím, že nahoře budu ve výšce cca 3 840 m.n.m.
Tyhle náročné výstupy mají jednu výhodu – nahoře vás vždycky čeká luxusní odměna v podobě výhledů. Nejinak tomu bylo i tady a jako super bonus byl výhled ala 360 stupňů. Naprostá paráda, připadám si jako na “střeše světa”. Sice fouká, ale já nyní vnímám úplně něco jiného. 😉 Připadám si, jako bych byl sevřen obrovskými horskými kleštěmi, které mě nepustí. A já ani nechci. 😉
Pokračuji po jakémsi hřebenu a trail je jednu chvíli i na samé hraně a je to bomba. Díky tomu, že se vyčasilo a fouká jen lehký vítr, tak nespěchám a užívám si tu parádu. Mám rád pohled, když vidím trail daleko dopředu, jak pokračuje v daných svazích. A tu se přede mnou vynoří 2 traily, které připomínají obrovské rozevřené nůžky. Dívám se do navigace a ta mě potěšila – půjdeme po spodním břitu. 😉
Díky tomu, že nemám dostatek vody, tak musím dojít až k dalšímu vodnímu zdroji, který je vzdálen ještě cca 3 míle. Vůbec to nevadí, protože mám stále luxusní čas (6 večer), stále je teplo, okolí je luxusní a já budu v podstatě hlavně klesat. Poslední pasáž je skrz kamenný hřeben a se zapadajícím Sluncem to je krásná tečka za dnešním parádním dnem.
U zdroje vody vidím spoustu stanů. Mezi nimi i OJ a další hiker z dopolední čtyřky. Stavím 5. stan ve stanové osadě a hned si vařím večeři, protože mám solidní hlad, až jsem překvapen. 😉 Podává se novinka z Organic obchodu – rýže se zeleninou a je to fakt dobré. Pak se pustím do fotek a slyším, jak ostatní jdou spát. Článek píšu, kdy ostatní tvrdě spí. Jsem zvědav na noční teplotu, protože v 10 večer, kdy končím s článkem, hodinky ukazují 9 stupňů!
dneska: 15 mil (24 km), total: 620 mil (992 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)