26.6.2022 – déšť pozměnil plány

Spali jsme těsně pod 3 000 m, takže opět luxusní noc, co se týká teploty. Výkop dnešního dne je stejný jako včera – v 7:30, protože opět chceme ujít cca 22-23 mil. Profil trasy jsou 2 táhlé kopce, kdy u druhého bude stačit se přehoupnout přes vrchol a zbytek se doklepne zítra.

První kopec mi na první pohled nepřipadal hrozněý, ale nakonec nás čekalo cca 790 výškových metrů! První polovina je v lese a po dvou hodinách si děláme krátkou pauzu. Druhá polovina je už nad lesem a to je, jak víte, jiná. 😉 Parádní výhledy na všechny strany. Procházíme sedlem Kokomo a pauzu si dáváme na Elk Ridge.

Po cca 15 minutách se zvedáme, protože začíná mírně pršet. Trail nejprve prudce klesne do horské pastviny, kde je překvapivě stále “dost” sněhu = terén je místy podmáčený. S deštěm to je, jako by si někdo hrál s vypínačem – chvilku lehce prší, pak nic, pak opět ano. A já podle toho oblíkám či sundávám bundu.

Trail protne sedlo Searle před dvanáctou a začne hned od začátku slušně klesat do údolí. Počasí se nad námi celkem drží, i když je zataženo a slyšíme hromy. Já se celé dopoledne neumím pořádně rozejít, jsem nějaký unavený. Už se těším, až zítra budu v Breckenridge. 😉

Kolem půl druhé děláme pauzu na oběd přímo u vody. A kolem jsou zbytky po kroupové nadílce. No, tak tady to muselo být zajímavé. Věřím, že tedy to nejhorší máme za sebou. Naiva. 😂 Před půl třetí startujeme a již začíná pršet. Během chvilky se nebeské kohoutky rozjedou na plno a my proskakujeme skrz kapky deště. Chceme se co nejdříve dostat do Copper Mountain resort, což je hlavně lyžařský resort.

Před čtvrtou jsme tam a rychle se ukryjeme do jedné restaurace, kde nebyl problém se třemi promoklými hikery. Dáváme si horkou čokoládu na zahřátí a 2 velké pizzy, které si rozdělíme. Je třeba se odměnit za ten déšť. 😉

Bohužel déšť neustává, a tak je třeba udělat velké rozhodnutí, co dál. Já mám již zajištěné ubytování od zítřka v Breckenridge a musím tedy pokračovat. Terka a Luboš se rozhodnou, že již dnes odjedou do Frisco, kde přespí v hostelu a zítra odpoledne se sem vrátí. V pět jim jede autobus, tak se narychlo loučíme, ale všichni tři věříme, že se na trailu opět setkáme. 😉

Já tedy opět skáču mezi kapkami deště a bourám to k silnici 91. Nejprve se dostanu nad resort a mezitím déšť pomalu ustává. Nalézám odvahu a vyfotím si pohled na resort.

Po půl hodině přecházím silnici a zároveň se loučím s deštěm. 😉 Za silnici je fajn značka ohledně CDT a CT, takže je třeba se vyfotit.

Mám v plánu dojít do kempu pro 3 stany, který je vzdálen 2 a něco míle. Trail se hned zakousne do kopce, protože je třeba zvládnou 400 výškových metrů. Sice neprší, ale není zrovna dvakrát teplo a boty + ponožky jsou samozřejmě skrz na skrz mokré. Tohle mě ale paradoxně pohání, protože se chci zahřát a co nejdříve stavět stan. Těsně před kempem nabírám vodu a na místě jsem po sedmé. Chvilku hledám místo, abych nebyl na sněhu. Ano, dole pršelo, nahoře sněžilo, takže kolem stanu je čerstvě napadaný sníh. 😉

Večeře dneska již byla. Sice trochu předčasná, ale pořádně vydatná, takže večerní vaření odpadá. 😉 Mám signál, takže nahazuji články za poslední 2 dny a poté píšu článek za dnešní uplakaný den, který samozřejmě taky nahodím. 😉

dneska: 19 mil (30 km), total: 967 mil (1 547 km) přeskočeno kvůli uzavírce: 77 mil (123 km)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.