7.5.2019

Pamatujete, jak jsem v minulém článku psal, že “uvidíme“ ohledně místa? Já vám toho viděl. 😂😂😂

Show začala skoro hned po nahození článku na web. Vítr opravdu zesílil a začal se stanem solidně lomcovat. Za další půl hodiny, kdy už držím obě tyčky stanu a vítr přidává na rychlosti, je jasné, že musím něco udělat!!! Nejen, že to vypadá, že se protrhne plachta a zlomí se tyčky, ale do stanu se mi dostává hromada drobného písku. Sbalit se v tom větru a tmě je blbost. Na scénu nastupuje nápad č.2: Stan je ukotven na 5 kolících – 1 vepředu, 2 vzadu a na každé straně 1. Rozhoduji se, že vytáhnu postranní kolíky a také tyčky. Stan padne k zemi, já otvírám boční vstup a z půlky se vytáhnu ve spacáku ven. Pak zaroluji plachtu pod sebe a takto bojově nakonec v rámci možností přečkám silně větrnou noc. Tady předkládám foto z rána – nazval jsem to polo-širák. Zážitek dobrý, ale znovu to už není třeba. 😀

Sleeping during windy night. 🙂

Kolem 7 vstávám, na chvilku stavím stan, abych si měl kde uvařit snídani a vítr dává najevo, kdo je tu pán. Rychle vše pobalím, pofotím údolí a valím to dolů.

Last view at whole valley.

Vítr si dneska se mnou chce hrát hru na přetlačovanou. Místy mám co dělat, abych se udržel na trailu. Za 2 míle doberu vodu z kohoutku (luxus) a již docházím do údolí. Kolem 10:30 trekové hůlky udeří na pomyslné dno údolí a já definitivně opět nastupuji na pouštní mód. 😉 Čeká mě sice rovinka, ale stále mě přetlačuje vítr a do to se trail změní na měkký písek. Další hodina v těchto podmínkách je extrémně vysilující.

Walking at the bottom of valley.

Po 12 podcházím silnici Interstate 10 a dávám si oběd. Pak se již trail stáčí zpátky do kopců. Následuje pasáž kolem větrných elektráren, ale to již jedu na autopilota směrem do sedla. Únavu připisuji noční bojovce, silnému větru a pískové pasáži.

Trail goes around wind turbines.

Jakmile se ale dostanu do sedla a uvidím za ním údolí a masív, tak mám novou energii.

On my way to pass and view behind it.

Scházím až na dno a pak opět nahoru. Potkávám starší pár a dáme se do řeči. Jdou opačně a tak se ptám, jak dlouho již jdou. A borec řekne: “Forever.“ – Pořád. Nejlepší odpověď, co jsem slyšel. 🙂 Dozvídám se, že pak půjdou opačně i státy Washington a Oregon, takže na sebe možná znovu narazíme. To jsem zvědav. 🙂

Když se prokousávám k poslednímu údolí, kde bych měl končit, tak vítr přidává na rychlosti. Místy mám opravdo co dělat, abych zůstal na trailu – pomáhá pozice dřepmo.

Another valley.

Jakmile ale sejdu na dno, tak vítr nikde a vzduch tady doslova stojí. Docházím na míli 220, kde má být zdroj vody. A tím zdrojem je rovnou řeka. 😉 Takže se ubytuji na pláži a užívám si zbytek večera – na místo jsem dorazil o půl šesté. Večeře jsou těstoviny a rýže značky Knorr.

Today, I was sleeping at the “beach“.

Dneska: 17 mil, total: 220 mil

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.