31.5.2019
Ráno se probudím do ticha. Ticha? Vždyť kolem jsou větrné turbíny. Jj, ani jedna se netočila. Žádný vítr = žádný hluk = žádná šťáva = žádné peníze. 🙂 Rozhlédnu se kolem stanu a vidím dalších 5 hikerů. Tak ti tady večer nebyli. Jsou to 100% další noční běžci. Ranní kolečko má jako hlavní hvězdu programu levou lopatku. Ještě před spaním jsem ji namazal Voltaren mastí. To samé ráno a jako pojistku jsem do sebe kopnul Ibuprofen. Zabere to? Nevím, ale nic lepšího na skladě nemám. Samozřejmě tohle je jen dočasné řešení. Extrémní situace si žádá extrémní řešení. 😁 Potřebuji se dostat na míli 565, odkud pofičím do městečka Tehachapi. Tam mám v plánu si vzít min. 2 dny zero a dát vše do kupy.
Po 9 jdu ke kohoutku a filtruji 5 litrů + se ještě pořádně napiju. Slunce bude dneska to samé, co včera. Potkávám tam Kristofa z Německa. Vyrazil z Hiker town dneska ve 4 ráno, takže už má za sebou 18 mil a plánuje pokračovat!!! Masakr. Strategie na dnešek je jasná: Dojít, až kam to půjde. Důvod? Voda, jak jsem psal minule.
Water source in desert.
Trail se chvilku táhne po prašné cestě jako včera, ale pak překvapivě uhne do soukromého pozemku a je zpátky ten 40 cm široký trail. 🙂 Nyní se procházím přímo mezi těmi bílými obry, kteří se dneska nehnou a mlčí. A kdo ještě mlčí? Překvapivě levá lopatka. Vypadá to, že Ibuprofen zabral. Ale, jak jsem psal, nemůže to být můj doplněk stravy po zbytek trailu. Musím odstranit příčinu, ne následek. 😉 Trail se mezi těmi obry, kteří se konečně začali pomalu točit, nenápadně zvedá, pak se s nimi rozloučím a tlačím to do kopce. Nakonec dojdu až k poslednímu ofiko zdroji vody na míli 541,5. A voda je překvapivě čistá. Dávám si více jak hodinu pauzu, protože je pravé poledne.
During the morning, I was hiking between wind turbines.
Další část trailu vede krásně po vrstevnici a já mám možnost sledovat údolí z druhé strany. Sice slunce peče, ale překvapivě se mi jde dobře. Znovu potkávám Kristofera, který to pořád valí vpřed. Říká mi, že dneska to chce jedna holčina zajít celé až k míli 558, kde se dá taky stopovat do Tehachapi. Takže se bavíme o 41 mílích!!! No comment. 😀
Back in hills.
Trail se prudce stáčí dolů do mini údolí, a pak to nekompromisně cik-cak stylem rveme do protějšího kopce. Asi ve 2/3 si musím dát pauzu na jídlo, Kristof je už dávno pryč. 🙂 A znovu mě fascinuje ten pohled – naproti kopce/hory, které jsem před pár dny šlapal dolů a koukal na kopce/hory, kde zrovna jsem. A mezi tím to mega rovné údolí. To se prostě neokouká. 😉
Pokračuji dále a pořád stoupáme. Ale všechny kopce mají nakonec vrchol a tento nebyl výjimkou. 🙂 Následuje hřebenová pasáž s luxus výhledem. Chvilku procházím menším borovicovým lesem, na míli 549 je uprostřed ničeho „samoobslužný“ trail magic – voda, ovoce, židle, slunečník, atd., a pak je tu další milník – 550 mil! 😀
550 miles. 🙂
Nakonec na mě vykoukne další údolí + hory s desítkami, možná stovkami větrníků. Krása.
Wind turbines again. They are everywhere. 😉
Kolem 6 již stavím stan s výhledem na točící se bílé obry a následuje večeře – dnes bramborová kaše s tuňákem a chipsy. 😁 Při přípravě fotek zjišťuji, že mám na fotkách na stejném místě flek. Jde to hlavně vidět na modré obloze. Tož tak to je hodně nemilé. Zítra se na to budu muset zaměřit.
Jinak lopatka vydržela celý den. Ibuprofen bude asi můj další bestfriend vedle Voltaren masti. Si dělám srandu. 😉 Tak uvidíme zítra, zda bude Ibu potřeba nebo ne.
Dneska: 17 mil, total: 552 mil