30.5.2019

Nakonec jsem tomu vstávání moc nedal. Probouzím se až v 7 a rozhoduji se, že pořádnou snídani si dám až na trailu. Chci ujít nějaké ty míle než začne být pořádné horko. Mimochodem dnešní noc byla jedna z nejteplejších. Po půl osmé jsem sbalený, tady foto, kde jsem stanoval. 😉

My tent next to broken car. 🙂

Před domem šerifa ještě nahazuji článek, byl tam nejlepší signál. V 8 se loučím s Hiker town a vyrážím vstříc horku. Dneska to bude trochu jiné – je zde spousta soukromých pozemků, takže trail vede hlavně po prašné cestě, sem tam jde přímo skrz soukromý pozemek. Další věc je voda – musím ujít 18 mil k dalšímu zdroji. Mám jídlo na cca 4 dny + 5 litrů vody = batoh je sakra těžký. Bohužel již více jak týden válčím s bolestí levé lopatky. Snažím se měnit rozložení váhy v batohu, používám a nepoužívám hůlky, dal jsem si foťák na pravý popruh batohu, atd., ale zatím nevím, co je špatně. Jak je batoh na minimu, tak to ještě celkem jde, ale dneska s plnou nádrží mi lopatka dala zabrat. Tohle budu muset co nejdříve pošéfovat, protože to takhle dál nejde. I teď, jak zrovna píšu článek, tak to bolí. To jen tak na okraj, že PCT i bolí a někdy dost. 😉

Za 3 míle jsem u dalšího velmi slavného místa, přesněji řečeno další skoro 3 míle to bude. O čem je řeč? Los Angeles akvadukt. Tady teče voda pro ty Hollywoodské hvězdy. 😁 Asi míli a něco jdu přímo po akvaduktu a pak si dávám v půl 10 slibovanou snídani. Mám hodinovou pauzu a slunce již dává jasně najevo, jak dneska bude – výheň.

Los Angeles aquaduct and my brrak in shade.

Po pauze ještě chvíli jdu souběžně s akvaduktem. Než se akvadukt schová v zemi, tak je tam toto info: „Potrubí je pod extrémním tlakem, pro vaši bezpečnost se od potrubí neustále držte min. 100 stop.“ Já se podívám zpátky na akvadukt a přehrávám si tu míli a něco, co jsem šel přímo po akvaduktu. Ups. 😁 Tak nevím, zda jsem tu tabulku na začátku minul nebo tam nebyla. Ale hádám, že potrubí moji váhu ani nezaznamenalo. 😁

Krajina je další míle skoro stejná, slunce jede na max. a tak ty míle najednou tak neutíkají. 🙂 Ve 12 mám další pauzu. Ale byl celkem ořech najít stín, protože většina stromů byla za plotem. Během pauzy pokecáme se ségrou, hlavně řešíme, které nové seriály musím dohnat, až se vrátím. 🙂 Poslední fotka je protažená přes filtr. 😉

Desert and for last photo, I used some filter.

Po 13 vyrážím zpátky do toho hořícího pekla a postupuji dále. 18 mil je 18 mil. A musím to zajít, jinak jsem bez vody, což zrovna tady není dobrý nápad. V půl 3 chci další pauzu = opět se hledá strom. Tam vidím jeden, ok. Aha, už tam je jeden hiker. Ta samá situace se opakuje u stromu č. 2. Jj, je to nedostatkové zboží. Strom č.3 je už můj. 😁 Lopatka v tu dobu bolí jak čert. Dávám si skoro hodinovou pauzu.

Zbývá mi 5 mil – to bych měl dát pod 2 hodiny. Slunce již polevilo, takže v rámci možností to jde. Poslední 3 míle vstoupím do oblasti, kde monotónně hučí větrné turbíny. Tentokrát se k nim dostávám hodně blízko.

Wind turbines in desert.

Na míli 535 je slibovaný kohoutek s vodou. Paráda, došel jsem to. Vydechnu, najdu místo pro stan a mám splněno. Kolem 6 si vařím Ramen nudle a večeřím za zvuku turbín.

Evening next to wind turbines.

V mapě zjišťuji, že s vodou budou trable až k míli 565. Je tam jeden zdroj, ale plný sedimentů = filtr dostane čočku a musí se zpětně propláchnout. Jsou tam i nějaké water cache, ale nemůžu s tím na 100% počítat. Takže místo plánovaných 3 dnů ten zbytek musím zajít za 2 dny. Lopatka má už teď „radost“.

Dneska: 18 mil, total: 535 mil

One Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.