1.6.2019

Hned ráno fotím modrou oblohu a ten flek tam fakt je!!! Do prkna. Nechám to ještě důkladně prověřit nejlepším párem očí v rodině – taťka, až bude signál. V 8:30 je již klíček v zapalování a jedeme dál. 🙂

Morning view with clouds.

Do městečka Tehachapi se dá dostopovat přes 2 silnice. První, méně frekventovaná, je na míli 558 a druhá, Highway 58, je na míli 566. Já mám v plánu tu druhou. Scházím lehce k první silnici a dostávám se opět k bílým obrům. O půl 12 mám první silnici na dohled, takže si dávám pauzu. Chvilku lovím signál, a pak úspěšně nahazuji další 2 články. Následuje debata přes Messenger s taťkou ohledně fotek. Flek někde je, někde nejde skoro vidět a také záleží na zoomu. V Tehachapi udělám důkladný test a pak se rozhodnu, co dál.

Wind turbines all day long.

V půl 1 odpoledne jsem dopil poslední zbytek vody a nezbývalo nic jiného, než těch posledních 8 mil valit, co to dá. Opět procházím soukromými pozemky, takže je třeba zodpovědně za sebou zavírat jednotlivé branky. Dneska vidím různě vysoké turbíny, a tak je ten monotónní zvuk intenzivnější díky těm menším obrům, kteří jsou blíže mému uchu. 😉

Again wind turbines. 😉

Po 3 hodině již prudce scházím k Highway 58.

Highway 58 – hitch to Tehachapi.

Přejdu ji na druhou stranu a z bezpečné vzdálenosti od cesty stopuji. Je to 2-proudová highway se solidním provozem. Ale nikdo nezastavuje. Za 10 minut se ke mě připojí další hiker. Za dalších 10 minut máme štěstí, zastavuje nám dodávka. Borec ale ukazuje, že má pouze jedno sedadlo. Ale má prostor mezi sedadly, takže nás vezme oba, jestli nám to nevadí. Vadit co? Já jsem rád, že nám zastavil, a tak neváhám, nastupuji a parkuji to mezi sedadla. Mladý týpek Dale (jestli jsem to jméno dobře chytil) je pohodář a doveze nás na Exit 149 u Tehachapi, jak jsem potřeboval. Další parádní stop. Hned vletím do obchodu u benzinky a kupuji si 2 l Pepsi. Potřebuji tekutiny a cukr. 😀

Mám parádní čas – jsou teprve 4 odpoledne. Podle mapy jdu najít kemp. Tentokrát to je spešl místo, co se týká kempu. Je ukrytý na místním malém letišti. Ano, čtete správně – letišti. Nechápu, jak tady mají ošéfovanou bezpečnost, ale my hikeři se tam bez ničeho dostaneme. Snažím se zaregistrovat, ale kde nic, tu nic. Nakonec najdu místo, kde je povolené stanovat a dovídám se, že kemp funguje na bázi samo-registrace. Vyplníte info, do obálky dáte peníze za počet nocí a hodíte to do schránky. Jednoduché jak facka. 😉

Tehachapi and camping at the local airport.

Dneska je sobota a tak se nakonec rozhodnu, že zkusím ještě teď k večeru zajít do prádelny. Vše si připravím a před 6 vyrážím, i když je zataženo a vypadá to na déšť. Ani nestačím opustit areál letiště a spustí se mega liják, kroupy a nakonec i hromy, blesky. Já stojím pod přístřeškem u vstupní brány a čekám, co bude. Hlavní je, že jsem v suchu. 😉

Heavy rain, but I am under roof. 🙂

Kolem přístřešku padají provazy vody a za 40 minut pochopím, že to jen tak nepřejde. Běžím tedy rychle zpátky. V půl osmé bouřka ustane, já si natočím vodu z nedalekého kohoutku a vařím si Ramen nudle. V průvodci je zmíňka o tom, že městečkem často projíždí nákladní vlaky a jsou hlučné. Řeknu to takhle – když je ten vlak solidně hlučný pro mě bez sluchadla, tak to musí být pořádná šupa pro ostatní. 😁

P.S. Lopatka i bez Ibu dneska v rámci možností držela, ale hádám, že to bylo hlavně díky lehkému batohu – voda skoro nic a jídlo na 1,5 dne. Ale teď ji čekají 2 dny volna, tak se doufám dá do kupy. 😉

Dneska: 14 mil, total: 566 mil

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.