8.5.2019
Ano, stavání na “pláži“ s opodál hučící řekou bylo parádní. 🙂 Je 7 a já otvírám stan. Zrovna včas, před řekou je spousta hikerů a začínají závody v brodění řeky. A hned první závodník z Německa se toho nebojí a jde rovnou středem. Plusové body za bezpečnost, mínusové za mokré boty. Kanadská závodnice volí úplně opačnou taktiku. Boty přehazuje přes řeku a pak se boso vydává do řeky. Vidíme boj s proudem a tak tak to zvládne. Plusové body za suché boty, ale velké mínusové body za bezpečnost. Ale pozor, domácí závodník ohlíží kus kmene, který je přes řeku. Tady to vypadá na zcela jiný přístup!!! První krok je pomalý, závodník patrně zjišťuje stabilitu kmene. No a je to jasné. Domácí závodník potvrdil roli favorita a vyhrává. Kmen zvládl na 4 pevné suché kroky. Plusové body jak za suché boty, tak bezpečnost. Takže je jasné, jak jsem to za 1,5 hod přebrodil já. 😉 Ranní kolečko jsem si užil na pohodu. Při odchodu ještě promo fotka mého vlastnoručně malovaného hrnku a vyrážím.
Promo photo of my special mug. 🙂
Je krásně slunečno a skoro žádný vítr. Sakra změna oproti včerejšku. Nejprve mě čeká solidní stoupák, ale pak již kráčím po hřebenovce a kochám se. Sem tam je vítr 0, takže si připadám jako ve filmu, kdy zamrzne scéna a jediný hlavní hrdina kráčí dál. Ani stéblo trávy se nehlo. 🙂
Beautiful view from the top of the hill.
Pak scházím do dalšího údolí, kde si dám hodinovou polední pauzu pod stromem u řeky.
Lunch break under the tree.
Odpolední část trailu vedla kolem řeky. Znamenalo to 2 věci:
1. Bude dostatek vody. Hurá.
2. Na jaře zde byla povodeň a je to solidně poničené a potrhané. Netušil jsem, jak moc.
Vyrážím a po chvilce dojdu Natea z USA a začneme se prokousávat tím neředěným peklem. Trail co chvilku mizí v hromadě kamení v řečišti, aby za chvilku vykouknul na druhé straně. Je tam spousta jiných cestiček, jak si to každý procházel podle sebe. Zde jsem začal aplikovat následující postup hledání trailu:
1. Hledám šipky, kamenné mužíky nebo dřevěné tyčky.
2. Intuice – jdu na svůj vnitřní pocit. Ne vždy to klapne. 😀
3. Jak už je jasné, že jsem trail opravdu ztratil, tak se zapíná GPS, která nám řekne kudy, tudy na hrad, ehm, teda zpátky na PCT trail. 😉
Neustále na sebe s Natem čekáme, protože tam byla místy solidní gymnastika. Po 2 hodinách máme cca 2 míle. Masakr. Pak se to zlepší, aby se za půl hodky kamenné peklo vrátilo. Naštěstí uz to není tak hrozné. Ale i tak jsem na konci této akce vyšťavený. A tu sedím u trailu, mám pauzu a vidím hikery, kteří brodili v 7 ráno. To jsem fakt tak rychlý? 😀
Missing trail at the river bed. Really tough hiking.
Kolem 5 již jdu po klasickém trailu (už se neztrácí) a tlačím to nahoru. Již není takové horko – jde se mi na pohodu.
Finally normal trail again. 🙂
Chci to dotáhnout až ke zdroji vody, což znamená, že jsem si v poslední hodince naordinoval mazec stoupák a lehký sestup k potoku. Na místě – míle 237 – jsem o půl sedmé. Tentokrát stavím stan pod stromy! U vaření si zahraji na pana kuchaře – do instantní bramborové kaše přidám předem osmahnutou cibuli. Maličkost, ale pro mě změna v jídelníčku. 😉
Dneska: 17 mil, total: 237 mil